Marťula Ťula

Někdo sedí večer u televize. Někdo sedí v hospodě. Někdo sedí na záchodě....a já? Já sedím u starého pracovního stolu a hrabkám se ve svých kouzelných krabičkách.

Občas vytáhnu korálky, jindy Fimo, někdy drátky...a když mám opravdu KOPR, tak si vezmu háček s vlnou a jen si tak háčkuji a cvičím prstíky....

Jednou budu moc šikovná. Teď jsem na začátku té dlouhé cesty, kterou můžeme nazvat třeba uspokojení, seberealizace nebo touha vytvořit něco krásného. Pomalu ale jistě za sebou nechávám svůj starý styl alá patlal a začínám se těšit z krásných výrobků.

A proč neudělat radost také druhým? Proto jsem si vytvořila malou nástěnku, kterou sebou tahám na všechny akce, kterých se účastníme. V létě jsou to hlavně festivaly, kde hráváme na bubny a večer rozjíždíme soundsystémovou párty v rytmu reggae a dubu... A protože jsem zodpovědná maminka, sedím si se svým chlapečkem pěkně v ústraní a vystavuji na odiv ta svoje blejskátka, která tvořím po nocích, když miminko spinká.

Až se zase vrátím do školy a budu nucena sedět hodiny u počítače, ráda sem vystavím všechny výrobky. Teď využívám vzácného období, kdy nemusím psát žádné úkoly a místo u té pekelné počítačové mašinky sedím u psacího stolu a vyrábím si. Ale i na vložení zboží příjde čas....