| Hodnocení: | nehodnocen |
| Nadšenci: | 27 |
| Aktivita: | - |
| Registrace: | 5.2.2016 |
| Město: | Litoměřice |
| Stát: | ČR |
Na světě jsou dva odlišné typy žen . Ty první se nijak neliší a snadnou splynou s davem a pak jsou tady ty druhé , co hledají ve svém životě něco neobyčejného, aby například zaujmuly zajímavého muže, nebo dostaly dobrou práci,aby zkrátka prožily svůj život podle svých představ...
Pro ty jejich šaty musí být okouzlující, podmanivé, inspirující, musí mít jedinoučnou a tajemnou povahu , takovou právě jako jsou ony samy.
Ať už se řadíte kamkoliv , určitě každá z nás jsme jiná a máme odlišný charakter a to je to , co nás právě dělá vyjmečnými. A pokud jste se rozhodla právě pro tu druhou kategorii žen, tak jste určitě na správné adrese.
Ráda tvořím pro ženy , které se nebojí být jiné než ostatní a bez ohledu na věk , národnost, náboženství,váhu, či barvu pleti, každá chceme být krásná, já znám to tajemství!
Už od malička jsem plně žila s jediným jediným cílem naplnit sen malé holčičky o módě, vždycky jsem viděla svůj svět a jeho pravou podstatu svůj cíl naplnit. V některých ohledech jsem si často přišla nepochopená s okolním světem, ale i přesto všechno jsem se rozhodla touto cestou se vydat za všech okolností pro mou vášen a velkou lásku k módě a věřte mi, že nemohu jinak ! :)
Tento sen, se stal realitou a mě to velmi naplňuje a cítím se být šatná, když právě i já mohu někoho jiného svou tvorbou potěšit. Je až absurdní, co člověk pro svou vášen je ochoten podstoupit a ujít tak dlouhou cestu učení a poznání a leckdy musí toho i hodně vytrpět!
Od malička jsem vždy ráda tvořila a měla ráda krásné věci, často jsem dostávala od tety všechny ty světové časopisy o módě, kde mě naprosto uchvátily ty krásné ženy, které me také inspirovaly a i já jsem jednou chtěla být jako ony. Od té chvíle jsem věděla ,že miluji módu. A tak i jako můj pradědeček jsem se vydala do učení.
Tehdy se chodilo ještě na vandr pěšky, když můj praděda žil. Prošel kus světa, aby naplnil svůj cíl a naučil se tomuto řemeslu . Začal ve Vídni, Belgii a nakonec došel až do Paříže, kde pracoval pro renomovaný salon. Později se vrátil domu a založil si vlastní salon, kam chodily i významné ženy z rodu Lobkowicz . Vždy tak ráda tento příběh poslouchám od mého otce a cítím hrdost, škoda že jsem se s pradědou nemohla nikdy setkat, ale asi i to ve mě zanechalo odkaz, za který jsem neskutečně vděčná.
Když můj otec vycítil ve mě uměleckého ducha, tak neváhal a dal mě k jednomu známému malíři tady u nás, aby jsem se naučila spávně krelsit a malovat a aby jsem svůj umělecký cit mohla rozvíjet. Nakonec jsem byla přijata na střední uměleckou školu sklářskou v Železném Brodě.. asi se ptáte , co proboha ta holka tam šla dělat, když chtěla být oděvní návrhařkou :)?! Ano ze záčátku i já jsem měla problém se tam adaptovat, mezi ty nespoutané a velice free umělce a sklo mi tehdát nic neříkalo, ani jsem si to vlastně neuměla představit. Když mi otec představil tu školu, tak jsem viděla před sebou jen skleněná prasátka a okenní tabule. Nicméně jsem se pro tu školu rozhodla z důvodu, že tam bylo velice málo matematiky, která mi tehdy vůbec nešla a převážně velmi mnoho hodin umění a tvorby , což jsem nakonec preferovala. A navíc mě přesvědčil i ten fakt, že můj vzor, moje tehdejší velká modla Blanka Matragi studovala právě tuto školu. Jak už jsem předtím zmínila, bylo to pro mě velmi těžké se zpočátku aklimatizovat na to prostředí tam a zvažovala jsem jednu dobu i přechod na oděvní školu,ale nakonec jsem vytrvala a začlo se mě to sklo také libit no a když na to koukám dnes, tak to beru jako veliký přínos v mé tvorbě a vlastně jsem si tím také rozšířila obzor. Tak bych to pojmenovala.
Pak už po maturitě jsem byla připravená se přihlásit na oděvní směr, tak jsem po talentových zkouškáš šla do Prahy na vyšší odbrnou školu oděvního návrhářství, naplnilo se mi tak mé přání , ačkoliv realita byla neslučující s mojí představou. Přišla jsem tam vlastně jako uplně jediná žákyně, co nikdy neviděla žádné střihy , měla jsem sice nějakou představu o tvorbě, ale byla jsem tehdy ve značné nevýhodě oproti ostatním kolegům, co už oděvnictví měli na střední škole. Tehdy jsem prožívala veliké zklamaní , že jsem pozadu, představy jsem měla,ale spíš na papíře a realizace pro mě byla opravdu vyčerpávající. Něco jsem se tam však naučila a udělala zřetelné pokroky. Bohužel tehdy to pro mě bylo tak ubíjejcí a já se rozhodla školu opustit po neschodě s kantory...
A to jsem asi já, ráda se učím novým věcem,ale pokud by jsem se měla charakterizovat , tak bych to lehce shrnula, že jsem spíš nespoutaným typem člověka, co se snáž dokáže realizovat a učit se novým věcem ve světě za chodu a jsem pyšná na sebe , když se kouknu zpět kolik cesty jsem ušla a kolik jsme se toho byla schopna naučit , pro jednu jedinou lásku.
No nic drazí, přesně to jsem já! Ale rozhodně tento příběh ještě nekončí, protože mladí a neklidní dneska vládnou světem, tak dlouho to nasebe nenechalo čekat a já jsem pocítila jako vrah , když má nutkání vraždit, že mi něco chybí a přihlásila se zpět na studia, ale uz na vysokou školu textilní. Aby jsem mohla dál tvořit a vzdělávat a naplnit tak má očekávání. No a tak jsem postupně začala realizovat moje vlastní kolekce.
Když jsem pak jako mladá dívka , která splňovala požadavky dostala nabídku na manekýnku, tak jsem byla ˇúplně ve svém živlu tehdy a samozdřejmě jsem si strašně moc chtěla vyplnit svůj tehdejší sen. A tak jsem se rozhodla studium přerušit, když jsem dostal nabídku do zahraničí. Rodiče nebyli zrovna vůbec nadšení, ale já jsem se rozhodla si vše prosadit, tak jsem jela. První destinace byly Ateny, pak Paříž a nakonec Miláno do kterého jsem se naprosto zamilovala a nikdy by jsem toto poznání za nic nevymněnila!
Myslím, že právě tam jsem se naučila porozumět veškerému stylu a řemeslu, pečlivě jsem při předvádění zkoumala všechno oblečení a nakonec mě celá Italománie natolik pohltila, že jsem se naučila i jejich jazyk a chtěla jsem tam nadobro zůstat :)! Musím podotknout, že mě do dnes Itálie inspiruje a uznávám je jako numero uno ve světovém designu a vůbec celkově cv kultůře, kdo byl v Itálii , tak jistě uzná , že oni jsou ve všem prostě nej! Pobyt se mi krátil a já se musela bohužel vrátit zpět domů,abych dokončila vůbec školu.
I tak se do Milána často vracím, poznala jsem tam velmi zajímavé lidi a kontakty k mojí práci a dokonce jsem tam pro Vás už i pár předešlích kolekcí nafotila.
Když se vrátím k mojí tvorbě, tak právě materialy co používám jsou dovážené hlavně z Itálie. A pevně doufám, že kdyz budete do budoucna sledovat mojí tvorbu , tak Vám budu moci jistě co nabídnout. Moje výrobky jsou zaměřené na detail a pečlivé studium výrobku s absolutní oddaností práce. Věřím ,že každé šaty tvoří mojí duši a identitu uspěšné ženy kreativity a jejího stylu.
Děkuji Vám za navštívení mojich stránek na Fléru a přeji Vám ,aby i Vy jste si vyplnili svoje sny!
A nezapomeňte,že jsme to právě my ženy, co děláme svět lepším a krásnějším a že za to stojíme! :)