Staročeský perník

Pěkně Vás vítám!

Právě jste otevřeli dveře do mojí perníkové chaloupky, kde ožívá kouzlo doby dávno minulé.  U mne prožívají své vzkříšení starožitné formy vyrobené ze dřeva a z vosku, které jsem vyštrachala na aukcích nebo od sběratelů, u kterých se bez užitku povalovaly desítky let ve vitrínách a v krabicích. Láskyplně  jsem je vzala k sobě domů, kde jsem do nich cvičně vtlačila perníkové těsto a pak jen žasla nad tou krásou, která se mi objevila v rukou. To už jsem ale skočila na konec příběhu :-)

Ještě před pátráním po starých formách jsem se s existencí reliéfních tlačených perníků seznámila díky dřevěným vyřezávaným formičkám, které se dají sehnat u šikovných řezbářů. Před lety jsem jednu takovou koupila, aniž bych tušila, jak se vlastně ten perník z ní dělá. Vzpomínám si, že jsem do ní nacpala jakési těsto a pak to šoupla do trouby i s tou dřevěnou formou, protože to těsto samozřejmě nešlo vyndat :-))) Po dlouhých letech jsem kdesi zahlédla vytlačovaný hotový perník a došlo mi, jaký poklad mi leží doma v šupleti! ... Povídání by to bylo dlouhé, zkrátka, nastala etapa hledání skutečné původní receptury, pak správného způsobu pečení a nakonec objevování metody, jak na finální úpravu a stínování perníku, aby dostal tu pěknou tmavou patinu.

Co Vám tady vlastně nabízím?

Moje perníky jsu vyrobeny podle receptury staré více než tři sta let. Neobsahují žádné kypřící přísady, ani cukr nebo vejce. Je to jen mouka - med - koření. Hotovo. Cokoli jiného tam prostě nemá co dělat. Glazura, kterou vidíte na povrchu perníku, je rovněž čistě přírodní záležitost, není to ani vajíčko, ani karamel, ale nezlobte se, neprozradím, to je prostě moje tajemství, které mne stálo půl roku života v kuchyni :-) Jedná se o perník dekorační, který není určený k jídlu (nezkoušejte do toho ani kousat, jestli nechcete přijít o zuby). Je to tak schválně, protože tento druh perníku měl za úkol zdobit obydlí v dobách, kdy ještě v domácnostech nebyly běžné obrazy. Když se  v rodině narodilo děvče, zadělalo se na perník těsto a naložilo se do kádě v nejchladněším místě domu. Když holčina vyrostla a vdávala se, tatík ztuhlý perník rozdělal teplem svých drsných rukou a mamka natlačila těsto do forem. Následně se perníkové obrazy pekly na několik etap. Výsledkem je perník tvrdý jak brok, který Vám vydrží do konce života. Nesype se, nedrolí se a nežerou ho moli :-)

Moje perníky tedy nejsou žádné repliky někdejších perníků, ale originály v pravém slova smyslu. Vzešly z původních forem a mají původní složení. O kousek níže se můžete podívat na fotografie mých extra oblíbených starožitných forem, na které jsem fakt hrdá. Jedna je dokonce z roku 1793!

Některé malé perníčky vyrábím v nových formičkách, které jsem objevila u skvělých českých řezbářů, což také u každého takového výrobku přiznávám.

Přeji Vám příjemný, provoněný den!

Ivana