Tašira

Vítám Vás a doufám, že se Vám u mě bude líbit.
                                                                Tamara

Děkuji za zhlédnutí i za každé milé srdíčko.

Zboží odesíláno přes  Zásilkovnu.

Pište prosím, jakou zásilkovnu by jste chtěli.

https://www.youtube.com/watch?v=_W9B6XKKsM0    

Pletení bez příze a jehlic
„Dědo, můžu se tě zeptat, proč tě každé odpoledne vidím sedět na lavičce na náměstí a usmívat se na slunce?“
Stařec pomalu sklonil hlavu, na chvíli se zastavil, s velkou něhou se na něj podíval a s velkým klidem odpověděl: „Pletu.“
Chlapec se usmál. „Jak pleteš bez vlny a jehlic, dědo?“ „Jak?
„Pletu reálie,“ řekl stařec.
„Možná to vypadá, že tu nic nedělám,“ pokračoval, „ale tím, že zůstávám v klidu, nechávám své srdce vytvářet harmonické prostředí. Také žehnám všem, kdo tudy procházejí, svými myšlenkami a úmysly, aby měli co nejlepší den. Takto pletu. Vždy je s láskou zdravím, otevřeně se na ně usmívám, a když je vidím smutné, zvednu hůl a řeknu: No tak, to bude dobré. Také prosím ptáky, aby mi pomohli dodat jim sílu svým zpěvem, protože jejich nádherné zvuky oživují a léčí.
Chlapec byl naprosto ohromen. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel.
„Nejsem sám, kdo se podílí na vytváření harmonického prostředí,“ poznamenal stařec. Rozpřáhl ruce a zavolal:
„Podívejte se na krásu, kterou stromy vyzařují. Vnímejte nádhernou vůni, o kterou se s námi dělí květiny, aniž by za to cokoli žádaly. Podívejte se na neúnavnou práci těchto včel a podívejte se, jak volně si hrají psi. Vnímej, jak tě hladí vítr. I existence plete, svým způsobem. V mém případě rád pletu nitkami světla, a tak každé odpoledne otevírám své srdce, aby do něj vstoupily sluneční paprsky, pohladily mě a ukotvily se k zemi spolu s mými nejčistšími pocity, aby Matka Země cítila, jak moc ji miluji.“
Nakonec stařec zdůraznil: „Bez ohledu na to, kolik je nám let, můžeme všichni přispět k utkání látky vědomějšího, citlivějšího, solidárnějšího a humánnějšího světa tím, že necháme své nejlepší úmysly cestovat za hranice. Můžeme také vyzařovat hodně lásky, aby se rány uzavíraly, srdce otevírala a každý dosáhl svého maximálního potenciálu objevit transformativní sílu jednoduchých věcí.“
Chlapcovy oči se začaly lesknout. A v tu chvíli chlapec vděčně zašeptal: „Jdu domů, dědo. Musím to všechno říct mamince, protože ona, která je jedním z lidí, které mám na tomto světě nejraději, stále plete z vlny a jehlic“.
Julio Andrés Pagano

https://www.youtube.com/watch?v=FiC6FkI0x9c

https://www.youtube.com/watch?v=TbhAdtpBp84&list=PLaRQYLlu3p6-mjL5AwAcHHlJzQCh7zXrZ&index=4