Čtení - knížka "Hajundija, zem za zavřenýma očima"

"Hajundija, zem za zavřenýma očima," knížka plná dětských snů, překvapení a zvratů. Řada kouzelných světů, skrytých v babiččině obchůdku se smíšeným zbožím, který už ovšem v našem reálném světě neexistuje. Můžete ho však najít ve světě fantazie, tam, za zavřenýma očima malého Kryštofa, a jít s ním a s jeho malým kamarádem, panem Augustýnem Punčoškou hledat klíč Bíloběl. Klíč k porozumění mezi lidmi.

Ukázka z knížky: 

A snad aby ujistil víc sebe, než své návštěvníky, prošel pokojem ke dveřím mezi knihovnami a nočním stolkem u postele s nebesy, pootevřel je a vykouknul jimi ven.

"Dyť sem to hned říkal. Vobyčejná chodba." řekl zklamaně. Pak dveře zavřel a pomalu se šoural zpátky do pokoje.

"Radějc si to ještě taky omrknu." pomyslel si Kryštof, "V Hajundiji obyčejně není nic takový, jak se to na první pohled zdá." Znovu pootevřel dveře na chodbu a vykouknul jimi ven.

Pokud za nimi ještě před okamžikem byla obyčejná chodba, zmizela mezitím jako mávnutím kouzelného proutku. Místo ní uviděl Kryštof nekonečné množství dřevěných můstků, schodišť, podchodů a nadchodů, které mizely v klenutých portálech temných chodeb, procházejících mohutnými devítibokými kamennými věžemi. To vše se proplétalo v jednom obrovitém bludišti, v labyrintu vznášejícím se v černé hlubině nekonečného prostoru, v podivném vesmíru bez hvězd. A odkudsi z hlubin toho bludiště k němu přilétala jakási písnička a připomínala mu cosi důvěrně známého, cosi nanejvýš důležitého, jenže právě v tu chvíli si ne a ne vzpomenout, co by to vlastně mohlo být.

Pro čtenáře od 9 do 99 let.

O Hajundiji napsala má první čtenářka Hanka:
...je to krásně napsané a máš naprostou pravdu, je to knížka od devíti do devadesátidevíti let. Moc se mi líbí jména postav. Tak se těším, jak bude příběh pokračovat. Chvílemi je tajemný, chvílemi je krásně napínavý, laskavý i vážný a moc dobře se čte ..... moc moc se mi text líbí a už teď vím, že bych ho mohla číst opět znovu a to jsem sotva ve třetině. Jsem stále zvědavější, co mě ještě všechno čeká...
...čte se opravdu dobře, je stejně jako 'Povídání před klekáním' otevřená vlastním myšlenkám, zkušenostem a opět vyvolává vzpomínky na prožitky z dětství. Je tam spousta literárně originálních nápadů. Už jenom to, že Kryštof s Punčoškem putují obchodem, je úžasný nápad. Já jsem vždycky tak zaujatá dějem, že až po několika stránkách mi teprve dojde, kde se zrovna hlavní hrdinové nacházejí...
...hrozně se mně líbí, že vždycky na konci epizody vyplyne nová souvislost, a pak mi vždycky docvakne, co jsem vlastně přečetla. A to je ten okamžik, kdy bych se chtěla vrátit na začátek a určitě začít číst znovu. Neustále překvapuješ a móóóc dobře překvapuješ. Na mě působí vše podobným způsobem jako u 'Povídání před klekáním' a tam už jsou povídky, které jsem četla čtyřikrát a budu časem číst znovu. Tohle stejně platí i pro 'Hajundiji'...
...dočetla jsem 'Hajundiji'. Naprosto neočekávaný nález klíče byl exkluzivní třešničkou na dortě. Významově je to tak geniální a přitom strašlivě jednoduché a dokonce i logické. Vždyť celá kniha je o životě, o poutech, která nás spojují s našimi nejbližšími a o tom, jak je důležité mít právě v rodině své bezpečné útočiště...
...a co tedy chtěl říct na konci příběhu Punčoška Kryštofovi, který už padal únavou? Zase napínáš a napínáš a já mám další věc na přemýšlení, jako kdyby už tak toho nebylo dost. 'Hajundija' stejně jako 'Povídání před klekáním' nabízí tak obrovské propojení s vlastním životem, vzpomínkami na naše nejbližší a ještě je tak úžasně laskavá a tolerantní k našim chybám, působí jakoby starobyle a přitom je aktuální...

Brožovaná vazba, formát A5, 345 stran a spousta černobílých ilustrací jak kreslených, tak vytvořených formou digitálních fotokoláží. Vazba barevná digitální fotokoláž.

 Knížku posílám doporučeně, prostřednictvím České pošty.