Jsi modrá jako hladina

,,Jsi modrá jako hladina, jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu a věříš na lži ze soucitu. A na co ještě věříš?  Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě. Krajino nejkrásnějších míst, knížko má v níž se učím číst."  Na kousku papíru vedle vzorečků do matiky, píšeš slova, co pro Tebe znamenají svět. Nač vědět, jak vypočítat obsah krychle, když obsah Tvého srdce ještě nikdo nezměřil. Proč mají zdi bílou barvu, když na papír se všechny ty barvy, co v sobě nosíš, nevejdou. Maluješ na lavice, po zdech i po domech. Hledáš vzorec pro život a přitom se měníš. Dosazuješ, sčítáš, odečítáš, prostě žiješ. Procházíš se po prknech, které ve svých trhlinách násobí tíhu příběhů a osudů místa. Hledáš pravdu v jasnosti skla a v jeho střepech pak místo prozření svůj pohled nacházíš. Učíš se tomu, čemu zrovna věříš a za čas nemůžeš uvěřit, co ses to tehdy naučil. Vracíš se zpátky, k těm bílým stěnám, na které se nesmělo malovat, k těm lavicím, které jsi musel vždycky vygumovat. Teď si tam chceš sednout, nechat se vést, být poslušný. Jenže stěny jsou oprýskané, na schodišti chybí zábradlí a statika je narušená. Už se nemůžeš vrátit. Musíš jít dál a sám si najít svůj chrám. Poděkuješ za základy, které ti už zůstanou a jdeš tam, schodištěm vzhůru. Nedržíš se zábradlí. Jdeš a víš.. když někdy spadneš, aspoň chvíli poletíš!

Takové jsou šaty volného střihu s obloučkovým okrajem a většími průstřihy na bocích. Součástí modelu je jenoduchý kožený pásek. 

Ušito, napsáno a vyfoceno pro starou školu na kopci, pomalované lavice a hlevně pro všechny co se pokouší létat!