Laskavá melancholie

Úpletové šaty volného střihu z tématické kolekce S láskou k domovu. Zadní díl je do obloučku prodloužen. Lodičkový výstři a třičtvrteční rukáv.

„Půjdeme na procházku?“ zeptala se babička a oblékla nás do kabátků a do rukavic vyhřátých od topení. Venku je chladno a údolím se pohupuje hustá mlha. Do kapsičky jsme dostaly svíčky a vydaly se sychravou krajinou. Mlha nám připadala, jako kaše z pohádky Hrnečku vař! Jen posypat skořicí a sníst. Pět kroků vpřed, dva v otočce a šest zpět. Taková je procházka se dvěma malými holkami. A ještě ten pěvecký doprovod! Jó, to se nenudíte! Míjely jsme louku, potok, kostel, školu a otevřely hlučné dveře do „zahrady ticha“. Za hřbitovní zdí neplatí pozemské zákony. Je to tiché místo, nepodobné jinému. Procházíme se uličkami, přemýšlíme o osudech lidí a s vděkem zapalujeme plamínky svíček. Líbí se nám, jak hoří. Babička pokládá prst na ústa a my víme, že musíme být potichu. Špitáme si o podzimu, příbězích, vzpomínkách a děkujeme, že díky našim předkům můžeme existovat.  Dušičky se tetelí, ale naše bříška začínají kručet. Cestou domů projdeme několika kalužemi, posbíráme velikou kytici větviček a utíkáme do tepla. Doma to voní! Hřejeme se teplým čajem a s talířky plnými krupicové kaše pozorujeme mlhu za oknem. Dušičky voní skořicí! Zpíváme si při jídle a babička se usmívá. Dobře ví, jak těžký život někdy dokáže být. A taky ví, že ti, které milujeme, nikdy úplně neodejdou.