MLHY ZA OBZOREM

Ranní vzduch byl klidný, i když nezadržitelně prostupoval každičkým vláknem všeho živého. Mlhavé úponky proplétající se z údolí až k vrcholkům hor tančily s okolní přírodou tichý valčík o pomíjivosti života. Když i mě čerstvý vánek pohladil po tváři, bouřlivé myšlenky, které mi obvykle s každým probuzením začínaly okamžitě zatemňovat mysl, utichly. V tom tichu konečně vynikl tlukot srdce krajiny přede mnou. Pochopil jsem, že nalezení vnitřního klidu není cíl, ale cesta; cesta, která začíná jednoduchým aktem odevzdání se kráse světa okolo nás.