Šaty pro první lásku

Jen pro ten dnešní den a pro první lásku.

Otevři oči a podívej se na mě! Chtěla bych Tě zase vidět! Co kdybychom se prošli pod jabloní? Vezmeme si košík a budeme do něj trhat jablka. A až nás nohy rozbolí, tak na ten strom vylezeme. Sedneme si na větev a necháme se kolébat křehkou jabloní! Chtěla bych Ti toho tolik říct! Třeba, že je dneska krásně. Tak krásně, že dnešek nechť je nekonečný a zítřek ať přestane existovat. Chtěl bych Tě zase vidět! Projdeme se spolu v sadu? Nosím batoh, plný jablek pro Tebe! Budeme se procházet, ale nohy nás nerozbolí. A když přece? Ponesu Tě v náručí! Jen ať se dnes potkáme! Otevírám oči a jabloňový sad mizí v mlze. Moje myšlenky teď poletují mezi úkoly do školy a ztrácejí se v dáli. Oči se mi klíží únavou. Ještě mě čeká dlouhá cesta autobusem. Jako každý den nastupuje spousta lidí. Tmavé vlasy, světlé vlasy, velké oči, malé oči, povídají, nudí se, mračí se a smějí se. Z rádia hraje ,,Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít". Nastupuje Ona, nastupuje On. Tak jako každý den. Dnes ale jinak. Smějí se.  Ona má rozcuchané vlasy a On si zapomněl kulaté brýle. Nastupují spolu. Konečně. Nastupují spolu a zítřek pro ně přestal existovat. Ještě že zatím vůbec nic netuší.

Všem dnům, pro které stojí za to žít. Pro první lásky a jabloňový sad!