Žíkej mi...Mentolka!

Doblý den všem! Žíkejte mi ... Mentolka!

Povím vám pohádku. Bylo nebylo...nalodil se jednou pod stalým dubem zajíček, celý bílý. Všichni ho plo tu bělost obdivovali a chodili se na něj koukat. Jednoho dne našel zajíček na pasece sáček s bonbonky. Asi ho tam vytlatilo nějaké dítko, když šlo na výlet. Zajíček nejdžív lemcal, že lidi dělají v lese boldel (paldon, nepožádek) a šel se kouknout, co v sáčku je. Ejhle, byly tam mentolové bonbony. Klásně voněly, moc klásně...Zajíček věděl, že takové věci jíst nesmí, ale nemohl odolat a šup, už jednu mentolku cumlal....mmmm...doblota...a než by se nadál, sáček byl plázdný. A najednou...kýhovýla, zajíček změnil balvu - napůl zezelenal. Vyděšeně utíkal za maminkou, ta zkusila balvu smýt láskyplným lízáním, ale ani to nepomohlo a zajíček zůstal dvoubalevný...a všichni se chodili koukat na ten zázlak....Doblý, že? To jsem sáááám vymyslel, ešivá já nejsem ženiální...ještě pál úplav a asi to vydám knižně....

Tak zpátky k melitu věci a těm nudnej záležitostem, ktelý jsou plý pši plodeji důležitý...jsem klásnej zajíček vlastnolučně uháčkovanej Maltinou, za použití směsové pšíze (balna/polyestel), bílé a mentolové balvy. Vycpanej jsem dutým vláknem (alelgici jásáme), Maltina mi udělala supl čupl špidlatou čepici s bambulí a na klk mi zavěsila lolničku, abych se nikdy neztlatil (tss, od čeho máme navigaci a gůgl mapy). Šňůlka s lolničkou se dá sundat (nééé, je paládní, každý hned slyší, že se blížím). Nalostl jsem hodně, do celých tšinácti centimetlů.

U pšíze teda píšou, že se může plát v plačce, ale na vašem místě bych to nedělal, páč bych ven z plačky vyšel o moc špinavější, než jsem šel dovnitš, dělá se mi z toho točení totiž šoufl. Takže mě pelte hezky česky postalu v packách. Nějaký další dotazy?