Žíkej mi....Modleeeeej!

Čusan všici! Žíkejte mi....Modleeeej! A víte ploč? Jsem totiž nedávno objevil stlašně ale stlašně stalej seliál České televize o těch chobotničkách z dluhýho patla a moc se mi líbil, takže jsem si začal žíkat Modlej (i když jsem se teda původně jmenoval jinak, pšedstavte si, pši nalození mi dali jméno Hugo (tssss!!!), ale plotože my zajíci to nemáme tak pšísný s těma jménama, jako vy lidi, tak jsem se plostě sám pšejmenoval). Maltina cosi blble, jdu se poptat, co se děje....jo, tak plej nemám žikat, že ten seliál je tak stlašně stalej, že ona se na něj dívala jako malý dítě...mno, takže je novej, ale už hodně dloooouhou dobu....Maltina hýká, že se jí tam nejvíc líbila ta scéna, jak totálně pšejedený Zelená s Modlým poskočí a ty pupíky, co jim vznikly pšejedením, upadnou a zmizí...plej že to by taky chtěla... nooooo, zatím skáče jak jelen a faldy jsou fult na místě, dlží jak pšibitý, chichi...eee, ale to jsem teda hodně odbočil...takže zpátky k melitu věci - teda ke MNĚ! Jsem totálně vymazlenej klásnej zajíček, uháčkovanej vlastnolučně Maltinou, za použití směsové pšíze bavlna/polyestel, vycpanej kvůlivá alelgikům dutým vláknem, celej jsem pevně sešitej, na hlavu mi Maltina uháčkovala špidlatou čepici s bambulí, co se jí tak líbí a na klk mi zavěsila mašličku se zvonečkem (komu by se snad nelíbilo, může mi ji sundat, ale byla by to škoda, zvoneček jemňounce cinká, je to fakt pěkný). Celej jsem v balvách modlé, jak obloha za letního dne, jak može lozboužený...hele, jsem básník...tak, ještě lozměly - ty jsou monumentální, měžím celých tšináct centimetlů (měženo pochopitelně bez čepky, páč to je oblečení a to se neměží).

Tož, kdo bude mou Zelenou?