Žíkej mi...Ouško!

Žíkej mi...Ouško! A ploč - to je pšece jasný, koukni se na moje plavý ouško, je celý úplně placatý! Když jsem byl ještě malej zajíček, tak mi na něj stouplo divoký plase, ale bylo to, jako kdyby mi na to šlápl slon (nevím teda, kolik váží slon, ale tak nějak si to pšedstavuju). Žval jsem úplně hlozně moc, ale maminka mi to pofoukala, dostal jsem velkou mlkvičku, pan doktol mi žekl, že je všechno v požádku a že se nemám bát, že uslyším dobže. Ale myslím, že neměl plavdu, páč jsou věci, ktelý slyším pelfektně - tšeba - Ouško, pojď, bude oběd; a naopak jsou věci, ktelý neslyším vůbec - tšeba - Ouško, ukliď si to tady! Jinak pál technickejch věcí, bez ktelých to plej nejde, jsem uháčkovanej Maltininýma lukama z hebké pšíze ve složení bavlna/aklyl, vevnitč mám dutý vlákno (alelgici se hodí do klidu) a ještě jsem vybaven klásnou čepicou s bambulou, ale doufám, že už ji nebudu počebovat, páč už tady chci jalo. Jsem fakt velikej - měžím tak asi tšináct centimetlů. Lád se mazlím a nemám lád, když mě někdo tahá za moje oudy anebo bambulu...a taky nemám lád plačku, dělá se mi tam šoufl, tak mě ladši pelte jemně v lukách...

...určeno jako dekorace...nebo do sbírky...