Po francouzsky citronelle, anglikánsky lemongrass a po našem prý voňatka- ať již dáte přednost jakémukoli z jejích jmen, je to právě Ona- tráva, jejíž stvoly napohled  i naomak jsou tuhé, snad hrozící     i pořezáním tomu, kdo by chtěl podlehnout jemné citrónové vůni         a přiblížit se nosem až nadosah....

....poprvé jsem ji naživo uviděla a byla jsem jí představena jménem svým a Ona jménem hua sin kai. Bylo to loňskou zimu v Laosu, kde ji místní lidé používají na vaření polévek. Velkou hlavu si s tím nedělají- ukrojí cibulku a celou ji uvaří a potom vyhodí. Když jsem jim  z jejích  stvolů uvařila thé, nedůvěřivě usrkávali. A když jsem jim pak do hrníčku nasypala  ještě vrchovatou lžičku cukru, začali se usmívat. Ale tradice z toho asi nebude. Asi se nepotřebují tolik soustředit jako my.  Inu jiný kraj....

Jak jsem potom vypátrala, čaj z této rostlinky je dobré pít při horečkách a bolestech, chřipce i při žaludečních a nervových chorobách- nejenže podporuje trávení a napomáhá koncentraci,        snižuje hladinu cholesterolu v krvi- on navíc i krásně voní! A každý už podle názvu lehce uhodne, po čem že....no jistě,  voní po citronech.  A bez té kyselosti! 

     A jestli je to pořád málo, je tu ještě další využití( a to vynechávám výrobu parfémů!)- koupel. Ponořit se po dlouhém dni do vany vonící voňatkou....

 Svazek sušené citronelky- nať s cibulkou( viz fotografie)- vypěstované bez použití chemických prostředků