Dávný příběh měl a ještě má pro mě zvláštní sílu a kouzlo, proto jsem se jej aspoň částečně pokusila zachytit i pro vás. Začíná tancem dvou lidí, muže a ženy pod mohutným starým stromem. Z jeho koruny vzlétá pták... jeho let sledujeme krajinou až ke svatému kopci, místu s energií i výhledem a pramenem čisté, posvátné vody na úbočí hory. Křídla se zvedají, pták letí dál nad loukami, poli, vesnicemi, horami a údolími až k vrcholkům skalních rytířů a vědmy, kteří hlídají a bdí nad zeleným údolím harmonie. 

Tady zní hudba celým údolím, tóny kytary doprovázené zpěvem lidí v kruhu...

Staří, mladí, děti se drží za ruce, jsou uvolnění, radostně tančí, poskakují  a zpívají kolem svítícího středu uprostřed údolí.

Nad nimi vše tiše sleduje duše krajiny podobná ležící dívce, která je ovšem vidět jen z výšky, pohledem ptáčka. Je to krajina porostlá stromy, zelená se na ní tráva a voní květiny...