rozhovor na úrovni

Na ramínku visí dvě věty, které se tváří jako kov.

První se jmenuje „včera“.
Druhá se jmenuje „ještě ne“.

Nikdo je nepřeložil.

„Kolik máš stran?“ zeptá se první.

Druhá náušnice si zkusí vzpomenout,
ale místo toho začne opakovat slovo „mosaz“ tak dlouho,
až se z něj stane barva.

„Ztratila jsem jednu při žehlení.“ řekne potom.

„To se nedá.“
„Ale dá. Byla to levá.“

„Myslíš, že jsme dlouhé?“
„Ne. Jen se nevejdeme do jedné odpovědi.“

„A do otázky se vejdeme?“
„S tím dole ne.“

„Proč ne?“
„Protože je chyba.“

„Jaká?“
„Záměrná.“

„A kdy si nás někdo vezme?“
„Až přestaneš klást otázky doprostřed.“

nevyřčené věty

• materiál: mosaz
• háčky: osteo chirurgická ocel
• povrch: nerovný, tepaný, neklidný, voskovaný
• váha: zmizela uprostřed věty
• funkce: když nemluví, tak náušnice

živel: průvan

Nepolapitelný.

diagnóza: anomálie

Neměly tu být, ale jsou.