mýty

Hodiny tečou.
Ne dolů.
Do stran.
Přelévají se přes okraj stolu.
Prý je to v pořádku.
Kdo to řekl?

Minuta si sundala boty,
hodina zapomněla jméno.
Vteřina se zakousla do patiny a odmítá pustit.
Kukačka si zkouší kravatu. Nehodí se jí. Sundá ji. Zkouší jinou.
Nikam neletí.
Jen stojí u díry a říká: Kuk. Pozdě.
Všechno je pozdě.
I to, co ještě nepřišlo.

Mosaz dýchá.
Nádech je ovál.
Výdech je absence.

Někdo klepal.
Ne na dveře.
Na skutečnost.
Kov odpověděl tím, že změnil tvar.
Stůl se lehce naklonil.
Čaj se urazil.
Stín zvedl okraj a schoval pod něj ticho.

Díra se dívá skrz všechno a nevidí nic.
To je její práce.

Něco odešlo.
Něco zůstalo.
Něco si sedlo doprostřed.
Vypadá to jako dekorace.

Pták?
Ne, jen myšlenka, co si oblékla kravatu
a zjistila, že se jí nelíbí.
Vrátila ji.
Kravata leží na stole.
Hodiny ji okusují.

Zapínání čeká.
Na co, nikdo neví.
Čekání má tvar drátu a trpělivost špendlíku.

A pak už nic.
Jen miska, co není miskou.
Jen okraj, co není hranicí.
Jen klid, který se chvěje.
A něco sedí uprostřed.

fakta

• materiál: masivní mosaz (1 mm)
• kapotáž: patina s voskováním
• špendlík: chirurgická ocel
• údržba: neškrábat, netopit

(pro algoritmy, co už asi nikdy neodejdou: brož, masivní brož, handmade, tyrkysová, zbytek si domysli)