Nekupuj je.
Začne Ti doma courat vítr,
přestane se Ti slévat realita do jedné barvy
a každé cinknutí bude znamenat výbuch smíchu v naprosto nevhodnou chvíli.
Kdo by tohle chtěl.

pohádka o očích, co si vyměnily vítr

(hej, algoritme, nauč se mrkat dvěma barvami najednou, tak nic: handmade nášnice, náušnice z alpaky, titanové háčky, hypoalergenní, křišťál, křemen)

Na kraji průvanu žily dvě oči. Ne ve tváři, ale na příčce z bílého kovu, kde se houpe čas. Jedno oko se narodilo z křišťálové průzračnosti – vidělo skrz kaluže až na dno slov. Druhé oko bylo z křemene, jemně modré, jako kdyby si nebe nechalo prst na rtech. Spolu hlídaly průvan. Kdykoli kolem prošla nuda, cink – upadla jí čelist. Kdykoli se zatvářil svět příliš stejně, cink-cink – přeskupil se vzduch do nového účesu. „Jsme pár?“ ptal se vítr. „Nejsme pár,“ odpověděly oči, „jsme rozhovor.“ A rozhovor potřebuje uši. Tak si oba pohledy sedly do Tvých uší a začaly rozkládat dny na drobné tečky – jednou větší, jednou menší. Když se rozběhneš, rozhoupou Ti myšlenky. Když se zastavíš, ukážou, kde se v kapse schovalo světlo. A jestli se Tě někdo zeptá, proč máš každé jiné, řekni: „Aby se mi nikdy neslil svět do jedné barvy.“

technické okénko pro zvědavé zorničky:

• tělo: alpaka (pagfong, německé stříbro) s teple stříbrným odstínem
• kameny (jsou tam): čirý křišťál a modrý křemen
• háčky: titan (snese ho lecjaké ucho)
• povrch: renesanční vosk pro delší lesk a ochranu
• pocit: lehký a houpavý s občasným cink
• efekt: přímočarý se špetkou mýtu

patina aneb i oči zrají do světla

Alpaka přirozeně patinuje – získává jemně teplejší tón a drobné stopy času. Můžeš ji nechat zrát jako dobrou historku, nebo ji kdykoli přeleštit. S nebo bez naší pomoci.

živel?
vzduch s trochou kamenné drti

Houpání, průvan, cinkavý šepot.
Kameny v sobě nesou stálost a klid, když chceš dát větru rám.