Více ze série (nejen) o hranicích)

*ilustrační foto, stěna a rám nejsou součástí grafiky

Hranice nejsou nepřítel, ale ochránce

Uvažovala jsem nad svými známými a mými pocity s nimi. Hledala jsem vzorce. Co mi imponuje a hlavně co mi vadí. Přišla jsem na to, že často, kdy jsem se necítila tip top a místo „hurá ozývá se“ bylo „ach jaj, už zase“, tak ve skutečnosti jsem neuměla najít racionální důvod. Nejdu psát o intuici či 6. smyslu, který napovídal jejich děsivou pravdu. Žádná nebyla, problém nebyl v nich, ale ve mně.

Ty pocity jsem měla tehdy, pokud jsem si neuměla říct ne, svůj názor, přání. Stačilo nad míru potlačovat touhu navrhnout změnu tématu či oznámit, že už mi došly baterky a promluvíme si jindy. A to mělo za následek, že ačkoli člověk byl sympatický ai ho měla ráda, tak mi někdy nebylo s při něm příjemně. Nevadil mi on, ale mé obavy, co zase vymyslí, na co budu „muset“ přistoupit. Okolnosit, které nastávaly jen proto, že jsem je dopustila a tvářila se, že je to ok. A němému nerozumí.

Netvrdím, že se má myslet hlavně na sebe, je třeba někdy udělat kompromis (a ještě lepší synergii), také samozřejmě přistoupím na něco, do čeho bych z vlastní iniciativy nešla, ta chuť vyhovět se dostaví, vidím-li, že jít podle druhého má větší smysl. Rozdíl je v tom, že dělat to s vědomím, že „nemusím“, ale že je to mé rozhodnutí po zvážení všech okolností.

Celý žurnál na toto téma naleznete zde

Digitální bude odeslán jako JPG (dle přání i PDF/PNG) elektronickou poštou velikosti A3 a A4 bez vodoznaku. Barvy a jiné detaily přizpůsobím