Najednou jej viděla běžet po ulici... Seběhla těch pár schodů jen s lehkým šátkem na ramenou...Foukal studený vítr, byl podzim 1910. Z kapsy vytáhl něco, co vybalil z hedvábného papíru...Studený kov ji schladil rozpálené ruce...Políbil ji, ale než si stačila květinu připnout, byl pryč...

O 60 let později...

V jednom malém pražském bytě,  se z rukou pani Julie na zem svezla jemná šála, vybledlé, kdysi zelené šály. Něco lehce cinklo o zem a v ranním slunci se zableskla květina...

Bylo to to jediné, co ji tenkrát zbylo. Všechna láska, naděje a čekání, celý život Julie  se vešel  do jedné , jediné  brože...Její prsty denně laskaly poslední dotyk jeho rukou...

Pani Julie přivřela oči a ucítila vůni dne, kdy vzduch voněl podzimem, ulicí bežel jakýsi mladík a psal se rok 1910...

Brož - kov platinové barvy, sklo.

Délka cca 7 cm, Jablonecko.

Nádherná práce.