Pazourek je tvrdou sedimentární verzí křemene a řadí se mezi odrůdy chalcedonu. Nalézá se ve formě pecek, mandlí, uzlin a konkrecí v usazených horninách jako jsou vápence nebo křídy. Snadno se opracovává a vytváří lasturnatý lom.

Německý a anglický název pazourku je flint - hovorově v češtině flinta (puška). Tento výraz je odvozen od křesacího kamínku (pazourku) do pušek, kde jeho úkolem bylo zažehnutí střelného prachu, čímž došlo k vypálení projektilu ze zbraně. V dřívějších dobách byl též součástí křesadel, což byl dlouho jedinný běžně používaný nástroj pro rozdělávání ohně.

Pazourek patřil v paleolitu k nejvíce používaným materiálům na výrobu pravěkých nástrojů a zbraní. Pravěcí lidé ho sekali na tenké ostré štěpiny, které jim sloužily jako hroty šípů, nebo byl tvarován do pěstních klínů.