Z křesílka, vyrobeného v 70.letech minulého století, se mi do rukou dostalo pouze torzo. Od doby, kdy se skvělo novotou, prošlo několika kancelářemi, domácnostmi, chatami, až skončilo v garáži kamaráda mého kamaráda, kde čekalo na ránu z milosti v podobě odvozu do sběrného dvora. Naštěstí všichni moji kamarádi a známí vědí, že objeví-li u někoho křeslo, určené k likvidaci, musí tomuto kroku zabránit a nebohého pacienta mi předat do péče, nebo mě musí alespoň informovat o místě jeho výskytu.

Tak se ke mně dostal i Nezmar. Popruhy potrhané, čalounění skoro žádné a kostra pěkně rozklížená. Područky šeredně potlučené, ale nikde prasklé. 

Na zpevněnou a obroušenou kostru jsem napnula nové popruhy. Na míru jsem nechala vyrobit polyuretanové výplně sedáku a zádového opěradla. V sedáku je odolná výplň, v opěradle zad měkká výplň, zajišťující pohodlné sezení. Na polyuretanu je několik vrstev čalounické vaty a polyesterového rouna. Potahová látka je moje oblíbená, hrubě tkaná směs polyamidu a polyesteru, téměř nezničitelná.

Područky jsem obrousila a namořila i s nožkami lihovým mořidlem do odstínu světlého dubu, se zachováním jemné původní patiny. Finální vrstvu tvoří super odolný polyuretanový podlahový lak.

Křesílko si můžete přijet prohlédnout a vyzkoušet. Pokud je zakoupíte, můžete si je osobně vyzvednout, nebo vám je, festovně zabalené, pošlu prostřednictvím České pošty.