Toto křeslo jsem zakoupila před řadou měsíců v jednom zapadlém brněnském vetešnictví, kam jsem vlezla jen tak ze zvědavosti. Kouklo tam na mě z kouta, kde šero milostivě halilo jeho vetchý zelený kabátek. Stejné křeslo jsem  renovovala  už několikrát a moc se mi líbí ladná  křivka zad a masivní ohýbané područky s krásnou kresbou dřeva. Tak jsem neváhala, a bylo moje.

Tento typ křesel se vyráběl někdy od 20.let 20. století až do doby po II. světové válce. Nejdřív se tato křesla čalounila poctivě koňskými žíněmi, po válce se do nich z nouze cpalo kdeco, nejčastěji dřevitá vlna. Ale základ sedáku i zádového opěradla tvořily vždy poctivě vyvázané silné pružiny. Stejně tak u tohoto křesla - dřevěná vlna na festovních pružinách.  Když jsem křeslo odstrojila, zaujal mě tužkou krasopisně azbukou vyvedený nápis na dřevě kostry " Vacek". Vzhledem k tomu, že se nejedná o typicky ruské příjmení, dost to rozjitřilo mou fantazii a měla jsem při renovaci nad čím přemýšlet.

Popruhy a vazba pružin  byla natolik zničená, že jsem musela pružiny sedáku našít na popruhy nové a vyvázat je znovu. Na tento základ jsem pak vyrobila čalounění z juty, gumožíní, rouna, čalounické vaty a plátna. Na vrch jsem napnula potah z odolné české čalounické látky s vysokým obsahem lnu. Švy potahu jsou pošity pletenou bavlněnou šňůrou. Područky jsem jen lehce zbrousila, domořila do původního odstínu a přelakovala lesklým lakem.

Přijeďte se na křeslo nezávazně podívat. Pokud je zakoupíte, můžete si je odvézt osobně, nebo vám je pošlu festovně zabalené prostřednictvím České pošty.