Valérie je dáma pamatující ještě dekadentní období před válkou. Dobu bujarých večírků, koňaku, vůně drahých doutníků a omamných parfémů. Prostě dáma z lepší společnosti.

Koupila jsem ji v mém oblíbeném starožitnickém krámku. Područky bez vady, ladné tvary nenasvědčovaly, že by uvnitř trpěla nějakou skrytou chorobou v podobě prosezených či prasklých pružin. Pravda, byla trochu bledá, ale kdo by v jejích letech a v neveselé společnosti staré veteše nebyl. Šat měla nepotrhaný, bez skvrn a snažila se v mdlém umělém světle vypadat co nejlíp. Koukala na mě přitom dost nedůvěřivě a přitom s nevyslovenou prosbou, ať už ji, konečně, odtud odvezu. No, levná zrovna nebyla, ale vypadala fakt hodně zachovale.

Pustila jsem se do ní po práci na dvou zničených kouscích, myslela jsem si, že to bude brnkačka. Ale nebyla. Už když jsem začala sundávat zachovalý potah, zjistila jsem, že to nejsou první Valinčiny šaty, už byla jednou kompletně převléknutá. No a z pod těch šatiček se začalo sypat kdeco, zteřelý molitan, ztrouchnivělá africká tráva, kusy pytloviny, hranového drátu, provazů a pružin. Už se nedivím, že byla tak bledá, chtělo to silnou očistnou kůru. No a té se jí dostalo. A teď už tu zase stojí v plné parádě. Znovu vyvázané pružiny v sedáku, nové vrstvy rouna a čalounické vaty. Navrch nové šaty z kvalitní české potahové látky v kombinaci polyesteru a viskózové stříže ( žinylky)  v šedobéžové barvě  - trvanlivé a příjemné na dotek. Područky a nožky přebroušené, namořené na tmavě hnědo a nalakované parketovým, vodou ředitelným lakem.  Navrch si na mě vyškemrala překrytí švů kroucenou viskózovou sňůrou v béžové barvě. Prý ji měla na svých prvních šatech.

Valérii si u mě můžete nezávazně prohlédnout. Pokud ji zakoupíte, můžete si ji vyzvednout osobně, nebo si pro ni poslat kurýra. V tom případě Vám ji pečlivě zabalím do bublinkové a smršťovací fólie.