Venca se narodil, jako mnoho skořepinových křesel v 70.letech , v litomyšlském Vertexu. Vím to úplně přesně, protože  na kostře má dodnes, byť již značně poničenou, etiketu. 

    U svých majitelů byl určitě oblíbený, protože jeho původní, určitě kvalitní žakárový potah, museli časem vyměnit. Dopřáli mu zánovní kabát, zřejmě z nějakého nesmrtelného postelového přehozu. Musela to být pro Vencu děsná potupa. Když jsem ho z něj sundala, úplně se zatetelil blahem. Dolů musel i původní molitan. Festovní ocelový kříž, do kterého jsou vešroubovány dřevěné nožky, musel projít odrezovací kůrou a dostal nový nátěr. Nožky jsem obrousila a opatřila šedým lazurovacím nátěrem a interiérovým odolným lakem. Na nový polstr z polyuretanu jsem našila nový potah z kvalitní české potahové látky. Na zádech křesla je látka otočena z rubové strany a ze přední strany jsem použila látku po líci, kde má jemný sametový omak v pistáciovém odstínu zelené. Ušila jsem sedák z polyuretanu a zbytku potahovky. Tento základ je opatřen svlékacím potahem, který má z jedné strany kostičkovaný čalounický gobelín  a z druhé strany látku z Vency. Kovové části, sloužící k uchycení nohou, jsem opatřila látkovým krytím ve stejné barevnosti jako nožky. 

    Na Vencu se můžete po dohodě přes vnitřní poštu přijít podívat. Pokud jej zakoupíte, pošlu Vám jej pořádně zabaleného v kartonu, bublinkové a smršťovací fólii, prostřednictvím kurýrní služby. Přepravné zaplatíte při převzetí zboží kurýrovi.