Milé moje,

je zde opět léto. Slunce je žičlivé, oči mhouřim do belasomodrej oblohy. Lavičky v parcích se již těší na letní lásky, na dlouhé večery strávené v nekonečných objetí. Koutky dětských úst jsou lepkavé od jahod s cukrem a dvory jsou plné mláďátek. Voda cáká a všude je spousta smíchu. Hudba se vine ulicemi a pole pomalu začínají dozrávat. Z třešní si děti dělají náušnice a na loukách víly oslavují krásu letních dnů. I my v dílničce Magaela se z nich těšíme.

Nehledí na to, co se smí a co je zákonem starým desetiletí zakázáno, směje se nad pohoršeními pohledy babiček, co vrásky si dělají z rozpustilosti dnešní mládeže. Směje se vážnosti dospělých a užívá paprsků slunečních, co hladí její něžnou tvář. Skrývá se v duze i v soumraku teplého letního večera. Zrak nesklopí, pyšně se nese ulicemi a peří předvádí jako páv. První láska je drzá, smělá, směje se smíchem bláznů a troufá si milovat nade vše ... navěky ... dokud slunce nezapadne za horu ... nebo trošku déle.
Věneček je vyroben z textilních kytiček, lístků, konzervované šater, drátku, floristické pásky a jiných drobností určených k aranžování.