Lunice vytvořená na téma "Morana"  je upletená technikou wire-wrapping z drátků chirurgické oceli 316L, ze stejného materiálu je i řetízek dozdobený korálky čirého topasu. Velikost přívěsku s motivy havranů, uprostřed s bílou  drúzou s drobnými křišťály je 6x8 cm. / zadání přišlo z klubu Růžový panter./

Morana /Morena, Morzana.../  byla slovanská bohyně zimy, smrti a transformace. Do dnešních dnů se zachoval obyčej vynášení Morany /figuríny ze slámy v ženských šatech/ na Smrtnou neděli 22. března.   

A jak vidí Moranu fantasy literatura? 

"Nepůsobila jako někdo, koho se báli všichni bez rozdílu, protože před ní neutekl ani kníže, ani paholek. Byla drobná a štíhlá. Záplava hustých vlasů , tmavých jako havraní křídla, jí stékala podél bledých tváří na útlá ramena, dolů zády až téměř k lýtkům. Bílé šaty, na pohled utkané ze sněhových vloček, jí vepředu napínalo oblé poprsí, ale pas měla vosí. Oválný obličej, jemný a dívčí navzdory jejímu věku, by i v tom nejcudnějším muži probudil vášeň, nebo přinejmenším potřebu ochraňovat.... /Alexandra Pavelková: Príchod zimy/

/Mou lunici jsem vytvořila podle ní, nekonečně smutné křehké zimní víly, jejíž údělem je odvádět na druhý břeh. A za to ji čeká nevděk. Hození do ledové vody někdy koncem zimy, kdy jsou lesy bílé sněženkami, na zahradě rozkvétá lýkovec a v lidech roste naděje, že se zimou končí hlad, nemoci, bída a utrpení/

A jak to vidí Morana? 

"Nikdo mi nikdy nic dobrého nepřál. Pro všechny jsem já ta zlá, každý mne jen obviňuje. Za dlouhou zimu, za ty, kdo zmrzli nebo umřeli hlady. A přitom bohové život nikomu neberou, to  dělají divoká zvířata, slabost a nemoci, a ponejvíce lidská hloupost. Nezasloužím si to. Já jen pečuji o ty, kdo už prošli branou.

/ Alexandra Pavelková, Príchod zimy, z povídkové knihy Přísaha. Český překlad úryvků je můj, tak mi promiňte sem-.tam chybku/ 

ps. v klubu Růžový panter opravdu jsem, ale nepovedla se mi fotka podle zadání. Jeden z pokusů je v doplňkových fotkách.