Byla jednou jedna duše. Běžela a běžela, ale nikdy nebyla schopná svého nositele dohonit. Nositel duše měl pořád něco důležitého na práci. Nejdříve jak rychle dospět, studium, hledání zaměstnání, splácení úvěrů, závist vůči kolegům, povýšení, nové úkoly, rodina, sliby, termíny, e-maily, rozvod, nová manželka a nové sliby… Nositel duše běžel a běžel...

Na jedné ze svých pracovních cest se ráno vzbudil ve svém hotelovém pokoji po bujaré noci, prudce vstal z postele, když se mu náhle zatemnilo před očima. Lehl si zpátky do postele a vystrašeně čekal, jestli se mu zrak vrátí. Snad i na chvíli zaspal, a když otevřel oči, viděl opět denní světlo a svět kolem sebe.

Nositel duše se snažil vzpomenout si, co se mu stalo. Nechápal, proč se nemůže dovolat své dceři. Nepoznával vlastní odraz v zrcadle. A kdy mu tak náhle zešedivěly vlasy? Proč ho cizí žena oslovuje jako svého manela, jaké jsou vlastně jeho sny? Nositel duše nevál a ihned vyhledal lékařskou pomoc.

„Pane doktore, co se mi stalo, proč si nepamatuju tolik věcí?“

„Pamatujete si, kdy jste byl naposledy šťastný?“ zeptal se lékař a přitom horlivě zapisoval své poznámky na papír.

„Já… asi jsem nikdy nebyl opravdu šťastný… možná, když se mi narodila moje dceruška… ale na druhý den jsem hned musel jít zase do práce... Tolik jsem toho zmeškal.“

„Já myslím, že je to zcela jasné. Ztratil jste duši. Denně vidím ten samý pohled… Duše běžící za těmi, kteří ji měli chránit ve svém srdci. Někdy člověk zaběhne tak daleko, že duše není schopna ho najít.“

„A to už se nikdy nevrátí? Jak ji znova najdu?" zděšeně se zeptal Nositel duše.

„Vrátí se, nemusíte nic dělat. Jen si sedněte a čekejte. Nemůžu Vám bohužel říct, kolik to bude trvat… možná týdny, možná měsíce. Vaše duše Vás musí dohonit, běžel jste moc rychle.“

Nositel duše se po tom co se mu stalo, rozhodl, úplně opustit svůj nynější život. V malebné rybí vesničce si pronajal domeček, každé ráno sedával na verandě a čekal a čekal... Díval se na obzor a doufal každým novým dnem, že by duši mohl spolu s vycházejícím Sluncem spatřit.

Jedné  noci se mu přisnil sen. Spatřil v něm malého kluka, který se mu snažil něco říct, ale nemohl promluvit. Z jeho úst nevycházely žádná slova. Nositel duše ho tedy poprosil, aby to, co mu chtěl sdělit, napsal na papír. Chlapec nakreslil do sešita modré oko. Tento symbol oka Nositel duše už viděl, ve vesnici ho prodávají na každém rohu. A tak se tedy Nositel duše hned v to ráno vydal odhalit tajemství záhadného oka.

„Je mi líto, ale opravdu nevím, jak by vám mohl nazar pomoci najít duši. Nazar nosíme jako ochranu proti zlému pohledu, když Vám někdo nepřeje. Můj soused odnaproti například na mě porad zírá, závidí mi, že mám svobodnou práci, která mě baví, zatímco on musí makat v továrně.“ rozhovořil se místní prodavač modrých korálků ve tvaru oka.

„Kdo by mě mohl nenávidět…moje bývalá žena se na mě zlobí, to je pravda, ale je to anděl nikdy by mi nechtěla ublížit…“

„Věřte mi, neumíte si ani představit, čeho jsou ženy schopné, vezměte si jeden, uleví se Vám.“ 

Jak se Nositel duše dotknul nazaru, pochopil. Byl to on sám, kdo se nenáviděl. Tím, kým se stal. Vzpomněl si, kým toužila jeho duše být, na sen malého chlapce a slíbil, že už nikdy nebude stát své duši v cestě, aby se mohla vrátit. Pár dní po této události, vydal se Nositel duše na autobusovou stanici, aby vyzvedl svou dceru, která mu přece jen dala šanci napravit to, co se v jejich vztahu pokazilo.

Pomalu a bezstarostně si vykračoval, když náhle uslyšel neznámý a  přece důverný hlas: „Utíkej, bude smutná, když tě tam neuvidí stát.“ Nositel duše začal běžet, neznámá síla v něm mu umožnila závodit s větrem o závod. Autobus právě přicházel k nástupišti a oprabdu, chyběly vteřiny a přišel by pozdě. Slzy jeho dcery, by možná nebyly slzami štěstí. Nositel času přivoněl k vlasům své dcery a s dojetím v hlase pravil: „Děkuji Ti dušičko, že jsi se vrátila. Je krasné slyšet tvůj hlas.“.

...

• Velikost: univerzální (posuvný, roztahovací)
• Prosím nezapomeň, že barevná skutečnost může být trošku jiná, raději mne předem kontaktuj, pokud si chceš být jistější odstíny :)

To, po čem tvá duše touží, je to, co je ti ušito přímo na míru. Je to klíč ke štěstí a životu prožitém v poslání a naplnění. Pokud toužíš po práci, která tě bude naplňovat, po úspěchu, tvorbě, seberealizaci, svobodě, hojnosti a nepřichází to, nezoufej! Tento nazar ti pomůže naladit se na svou duši a zjistit kým chce být, a tím uvést věci do pohybu. Ty si tvoje duše a ona je tebou.

Hlas své duše poznáš tak, že nesoudí a neříká, že něco není možné nebo, že na to nemáš. Představ si, že by ses mohla jakoby zázrakem stát kýmkoliv, kým toužíš. Zároveň by selhání nemělo žádný prostor. Můžeš si třeba i všímat, jací lidé, jaké příběhy tě přitahují, kde cítíš – taková bych chtěla být, toto by mne bavilo! Je to proto, že tyto kvality v sobě máš, ale vidíš je jen na druhých. Nebo se ti udějou v životě drobné, štastné "náhody", které ťě ve správném čase přivedou na správné místo.

Tak kým jsi? Učitelkou? Umělcem? Laskavým člověkem, matkou, knihovnicí, taínkem v domácnosti, alchymistou, mudrcem, chceš objevovat, cestovat, psát, léčit?

Nikdy není pozdě, aby se duše stala tím, kým ve skutečnosti vždy měla být.

P.s. Dokážeš uhodnout, kým toužil být náš Nositel duše? Ano správně! Toužil být dobrým otcem.