Tmavý pruh se táhne napříč plátnem jako křivka úsměvu – kolem něj bubliny bílé, zlaté a tyrkysové pěny, jako by celý obraz právě vydechl radost. Nahoře hluboká modř, husté a vážné vlny, dole naopak lehkost, pěna a světlo.

Fén jsem vedla podél té tmavé linie, aby zůstala ostrá a jasná, zatímco kolem ní se barva mohla courat, jak chtěla. Ten kontrast mezi přísnou křivkou a rozjívenou pěnou kolem je přesně to, proč se na ten obraz nedá dívat vážně.

Visí na zdi a mlčky se usmívá – i když se zrovna necítíte na úsměv, on vám ho stejně nabídne.