Poslední večerní paprsky problikávají skrz větvoví borovic. Slunce se ještě naposledy rozhlédne než bude pokračovat ve své pouti. Na louce před domem ustane výskání dětí. Moc nad ní převezmou cikády. Jedno po druhém se začínají v panelovém domě rozsvěcet světla. Je slyšet cinkot příborů i pláč dítěte. Odněkud do malého bytečku doléhá tlumený monotónní hlas moderátora. Sousedka o poschodí níž láteří. Děvče usedne k monitoru. Nakrčí nosík, přimhouří oči a její prsty se jemně dotknou klávesnice. Na obrazovce se v nepřetržitém sledu začínají černat stále nová a nová písmenka. Myšlenky souvisle plynou jedna za druhou. V pravidelném rytmu na sebe navazují. Prstíky hbitě běhají po klávesnici. Je to jak koncert pianisty, jen nevyluzují tak líbezné tóny. Dům se pomalu noří do tmy. Čas již pokročil. Zamyšleně si pročísne vlasy a namotá jeden blonďatý pramen na prostředník. Zlehka uvolní. Očima soustředěně projíždí písmenka. Zavře oči a zaposlouchá se do ticha v domě.

Kap, kap, kap

Sled myšlenek přetrhne kapající kohoutek v kuchyni. Rozkutálí se na všechny strany jako perly na dláždění. Nit je přetržena a zašmodrchává se. Nedaří se najít začátek ani konec. Kolem ucha jí s bzukotem proletí komár.

Kap

Neporozuměla snad drobným náznakům? Úsměv či mrknutí? Realita či sen? Možnost či nemožnost? Pochopení či nepochopení? Zůstat či odejít? Zájem či nezájem? Porozumění? Je to možná či jen legrace? Naděje či jen šidítko? Ano či ne? Iluze? Mylné představy? Nedokončené odpovědi. Nepoložené otázky. Zkratkovité, útržkovité vzkazky. Poslední vzkaz? Myšlenky ubíhají dál, naráží jedna do druhé, stále se překřikují. Jak se jen v nich vyznat? Jen vědět, či tušit, která z nich má pravdu a která jen zoufale chce ještě chvíli žít. Kterou umlčet a kterou poslechnout. Kterou cestou se vydat dál.

Hnědé oči roztěkaně pozorují obrazovku zářícího monitoru. Potřese hlavou, zpět k příběhu. Ruce znovu spočinou na klávesnici. Nová písmenka se objevují jen velmi pomalu. Snaží se urovnat myšlenky, nasměrovat je zpět. Pozvolna rozvazuje uzel. Rytmus prstů se lehce zrychluje. Nechává se unést proudem. Zběsilé kmitání prstů již nestačí na zmatený rej myšlenek. Spousta slov a smysl možná stejně zůstane skryt či nepochopen.

Hlava únavou padá, trhnutím ji pozvedne. Zhluboka se nadechne a vydechne. Zamžiká očima.  Zornice již téměř nejde vidět, jen úzké škvírky mžourají na monitor. Pohladí unavená víčka. Ještě chvíli ťukat písmenka do klávesnice. Ještě pár řádků, několik slov. Ještě chvíli, prosím. Už brzy bude vědět jak pokračovat dál.

V pravém rohu monitoru svítí číslice 02:15, poslední světýlka v okolí již zhasla. Čas stále ubíhá dál a dál. Co platí teď, už teď platit nemusí, vše se příliš rychle mění. Ani vzduch co dýchá není stejný jako před minutou. Vůně kávy či mýdla.

Ruce svěšené podél těla. Obličej přitisknutý na klávesnici. Komáří samička usedá na levou paži. S uspokojením zaboří svůj sosák do kůže. Děvče se odebralo do snového světa. Dnes již svůj příběh nedopíše. Možná zítra.

Hlava s blonďatými vlásky pro Vás vymyslela tento obal na notes. Lehce pokývala hlavou nahoru dolů a mrkla na prstíky. Ty okamžitě rozjely svou show. Látka, nůžky, jehla, nit jen se míhaly před očima. Vrrr, vrrr, vrrr, vrní spokojeně šicí stroj. Šup, blik, mrk, obal na notes je hotov. V rozevřeném stavu měří na výšku 22,5 cm a na délku 33,5 cm. Na přední straně má výšivku s motivem Rozpačité Rozáry. Lze jej použít i jako obal na knihu. Přeji příjemné pokochání, pokoukání, pobavení či nakoupení.