Sada vrchlíků k dotvoření

režná  240cm/ 260 kč

růžová 180/ 270

modrá 180 / 230

červené 260/490

210/290

155/ 180

oranžové 260 / 490

talíř 300/ 490

Sada pro ilonu doležalovou

Barvy sice moc nemusím a kor tyhle okatý, ale pokud je zákazník chce, tak řemeslník má šanci... aspoň řemeslně zpracovat, no ne?

Inspirace co s takovou nádobou dokáží šikovné ruce, naleznete tu a u Jedelanka si je můžete  pořídit už i hotové! Nebo, nechat udělat???

Snad ani není možný, aby se našel někdo, kdo nemá rád světlo. Nemám na mysli krtka, ale bytosti dvounohé, tedy především lidi. Snad i ten horník přece nevydrží alespoň bez plamínku lampičky.

Vše se dá z něčeho vyrobit. Já osobně vyrábím především z keramiky. Prostě hlíny. Ať už se jedná o pórovinu, kameninu či porcelán. Ne, že bych si s jinými materiály nerozuměl, nebo se mi nelíbily, ale nějak se nedostává času a ani energie. Velmi rád si sice kdeco vyzkouším, ale jinak zastávám názor, že švec by se měl držet svýho kopyta. Prostě pokud v něčem chceme být mistry, nic jiného nám myslím nezbývá. Neboť jen opakování ( neustálý tréning ), dělá mistry.

Talent a nadání je vždy jen jistý díl úspěchu. Takže momentálně už skoro 20let trénuju a snad se do smrti i něco naučím.?

Jenže ony ty materiálový kombinace jsou zajímavý. Takže když pak jednoho osvítí světýlko lampy, tak jej napadne, že by se přece mohl stát oceánem a né být onou jedinečnou kapkou. Teda být, ale schovanou s více kapkami v jedinečném celku.

Jelikož mne neustále oslovují, udivují i překvapují opravdoví mistři řemesla, pokusím se i já na své cestě nabídnout svůj díl.(I přestože se mistrem necítím, ale podporuji otevřenost a sdílnost, ne porušování copyrightu ) Myslím, že mistři předávají své umění dál. Jedinečnost spočívá v tom, že dílo žije a vyvíjí se. Je jako myšlenka...nesmrtelné. Nejlepším důkazem kvality je snaha žáků mistra napodobit a těch nejlepších, mistra překonat. A nejlepší na tom je, že pokud žák mistra překoná, tak potvrdí mistrovu kvalitu. Mistr v nové bytosti probudil všechny smysly, předal všechny znalosti a zkušenosti a jeho dílo žije dál, akorát v nové bytosti. Pokud žák otevřeně informuje jak vzešel a odkud pramení, rozhodně neporušuje autorská práva. Vždyť dělá reklamu mistrovi. A tak by to podle mne mělo být.

Ono i věčné hašteření a nemravné kopírování je čistou známkou úrovně společnosti.

Pokud někdo něco ojede ne za účelem jednoho kusu a aby se něco naučil, ale aby nadělal prodejný zboží a vydělal peníze, tak se jedná o jeho ubohost. Navíc to vydává za svůj nápad a ani nepřizná, že jej někdo inspiroval, pak porušuje copy, ale i morálku. To, že u takového nakupuje většina kupujících a kvůli ceně, ve které samozřejmě není započtena výuka a vývoj, je opět bídou společnosti.

Nejsem sice žádný znalec orientu a ani Japonska či Korei, či jiných zemí a kultur, ale fungování těchto tradic u nás je nějaké nemocné. Nechci tvrdit, že je to systémem, politikou či něčím jiným. Je to myslím v nás, lidech. Za úbyt řemesla a kvality na úkor kvantity a braku jsme zotpovědni všichni svým chováním a přístupem.

Každý sám se můžeme zeptat sebe, co jsem udělal. Nikdo to neví líp než my sami. Koho a co jsem doporučil, kde jsem pomohl a poradil. Co jsem koupil a kde a od koho?

No a pak se uvidí kdo a proč pláče, že venku je to lepší, že se víc kupuje a lidé jsou sdílnější.

Že tam se více cení a rozumí rukodělné tvorbě.

My jsme ti lidé, co jsme tu.

Osobně jsem našel i na tomto portále jen promile toho, že někdo nechal nahlédnout, co a jak.

Změní se to?

Nevěřím na školství, na systém, věřím v osobitost.

Více o bonsajových miskách

Barva je krapet těžko identifikovatelná, neboť záměrem mé tvorby není dělat jednolité, průmyslově bezcharakterní zboží, nýbrž dávám přednost překvapení výkvětu, který umožňuje vysoký žár v peci. Takové povrchy rozvíjejí kreativní pohled na svět a tak předávají, nesou si svým životem i svou jedinečnou energii.

*****************************************************

O mém přístupu ke keramice a vybavení , stejně tak
jak se dívám na tvar a kde čerpám inspiraci, jsem už psal.