Původní taburet jsem zakoupila ve vetešnictví u nás ve městě. Vždycky když jdu kolem, nedá mi to, abych nezabrousila dovnitř, už jenom kvůli té nepopsatelné směsi vůní starých parfémů, tabáku a leštěnky, okořeněné kapkou naftalínu. Taburet byl původně potažen replikou čínského hedvábí se vzorem červených pagod na zeleném podkladu a z boku na něm visel střapec. Taky byl nižší a nožky byly okopané, ale kdysi asi zelené. Nový byl asi za první republiky perlou nějakého dámského budoáru.

Když jsem jej zbavila potahu a čalounění, nožky a jejich základnu jsem trochu obrousila a natřela černou barvou. Pak stál několik let v v koutě dílny a čekal na svoji chvíli. A dočkal se, když jedna moje zákaznice poptávala taburet do páru k jinému, který si u mě zakoupila. 

Sedák taburetu tvoří vysoká vrstva polyuretanové pěny. Na kabátek jsem použila různě barevné pruhy čalounických látek, doplněných zlatožlutou šňůrou a portou, která kontrastuje s převažující  zelenkavou a černou barvou. Výsledek je však přespříliš punkový a paní se taburet nelíbil. A tak mi tu zůstal. Stojí si tu jako takový totem vzpomínek na všechna křesla, z jejichž zbytků má ušitý potah.

Výška taburetu je 43 cm a průměr 37 cm.

Pokud jej zakoupíte, pošlu vám jej pořádně zabalený prostřednictvím České pošty jako cenný balík.