Manipura je centrálním místem našeho solárního slunce, zde se propojují energie Země a energie vesmíru, nýbrž třetí čakra propojuje dolní čakry a čakry horní.
Najdeme jí v oblasti pupíku.
Souvisí s ní to, jak dokážeme trávit jak potravu, tak i emoční prožitky. Když máme toto místo přivřené, velmi snadno nás dokážou věci vytočit a dostat do náseru ...Kolikrát stačí, aby se nás někdo jen lehce dotkl a my vylítneme, jsme velmi bolaví a nejsme ve svém středu - ukotveni v třetí čakře.
Zlostí, hněvem, nenávistí si toto místo přivíráme a blokujeme svou moc svítit, stáváme se malými, snižujeme si sebevědomí a nedovolujeme si stanovovat naše hranice. Špatně trávíme, pálí nás žáha, naše ledviny a játra nepracují dobře, žlučové kameny...
Když je naše solární slunce poladěné, cítíme klid a mír v celé naší bytosti, cítíme naší velikost,cítíme mnoho světla, které září z našeho středu do prostoru. Dokážeme si jasně stanovit hranice, za které ostatní nenecháme proniknout, nic se nás nedotkne, jsme si vědomí toho, že útoky z venčí mluví jen o té osobě, která útočí, né o nás.
Manipura je ukazatelem toho, jak umíme integrovat sami sebe a prožité zkušenosti a poznání do našeho běžného života. Souvisí se vším, co nemáme poladěné v první a třetí čakře, protoře skrze Manipuru toto vše prožíváme.
Když jsem ji malovala, cítila jsem obrovské množství klidu a světla, jak už dlouho ne. V břiše jsem měla příjemné teplo a pokaždé, když jdu pát, si představuji obrovské záříí žluté světlo prostupující mou bytostí skrze pupík, toto světlo prodýchávám. Je to taková maličkost, která dokáže poladit mnoho, je mi z toho krásně.