Doblý den všem! Žíkejte mi...Antonie! Jsem klásná háčkovaná meďulka, vylobená ze sametové pšíze zvané žinylka; uvnitš si nesu velikánskou hlomadu lásky, naděje a taky dost dutýho vlákna, oči a čumák jsou plastový bezpečnostní a na hlavičce mám pšišitou mašli, abych byla ještě klásnější. Nalostla jsem asi tak do cílka dvaceti tší cenťáků, vsedě mám tak devatenáct a stát nebudu, ani kdybyste pšede mě padli na kolena a pěli na mě ódy....

Chtěl by někdo Antonii?