Doblý den všem! Žíkejte mi...Paní Duhová! Já myslím, že není o pochyb o tom, že jsem se povedla pšímo famozně; já tedy lozhodně nesplynu s davem a vystoupím z šedi všedního dne, páč moje šatky v balvě duhy plostě nejdou pšehlédnout. Jsem uháčkovaná z klásně jemné žinylkové pšíze, uvnitš si nesu lásku, naději, pochopení a taky dost dutýho vlákna, na hlavě mám pšišitou mašličku, abych byla ještě klásnější; oči a čumák jsou plastový bezpečnostní a nalostla jsem asi tak do cílka dvaceti sedmi centimetlů, vsedě mám asi dvacet jedna a stát nebudu, ani když si pšede mě kleknete na kolena.

Chtěl by někdo Paní Duhovou?