ateliér VIOLET

Vítáme Vás na stránkách ateliér VIOLET

Svou tvorbu představuje Dagmar Varcholová, pocházející z rodu světoznámého pop-artového umělce Andyho Warhola. Umělkyně se věnuje specifickým výtvarným technikám v letování skla a individuální výuce základů techniky Tiffany. Umělecký ateliér má doma na zahradě v Ludvíkovicích u Děčína, která je ze všech stran obklopena krásnou přírodou, motivující Dagmar k tvoření. Každé její dílo je originálním a jedinečným kusem, za jehož výsledkem stojí promyšlená práce, příběh a osobní filozofie...

Dagmar často využívá starý materiál, kterému vnukne nový život a originální image. Z rozbitých kusů váz, hrnků, lahví... nalezených v lese v blízkosti německých hranic, či ze starého oblečení "po babičce", které leží doma ve skříni, vytváří nápadité tvary, křivky, designové předměty a módní doplňky. Myšlenka znovuožívání a vzkříšení se snoubí s praktičností i ekologickým uvažováním. Je krásné mít radost z maličkostí a přetvářet nezapomenutelný okamžik ve věčnou vzpomínku. To vše skrze umění, které oslovuje a naplňuje.

Ze skla Dagmar vytváří i obrazy, využívá různé nápadité atributy a nebrání se ani jinému materiálu. Její dílo je vesměs různorodé a přitom ideově spojené. Umělkyně bedlivě pozoruje okolní přírodu, kterou reflektuje ve svých plátnech i plastikách ze skla. Napodobuje její tvary a přetváří nekonečný a všechno obklopující mikrokosmos ve svůj osobitý makrosvět, který zrcadlí přírodní jevy a zákonitosti. Často se v umění objevuje tématika čtyř živlů: oheň, voda, země a vzduch.  Dagmar pracuje též s pestrou směsicí motivů se živly, spojených s návratem k počátku a s hledáním vzniku a začátku stvoření.

Napsali o nás: BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY (Martin Krsek):

Nevím, jak by Andy Warhol posoudil výtvarná díla své vzdálené praneteře Dagmar Varcholové z Ludvíkovic. V jednom by ale jistě její tvorbu docenil - v nekonformnosti. Rozhodla se nejít vyšlapanou cestou a směle se pustila do experimentování. Mě coby milovníka historie okouzlila její touha vracet život starým krásným střepům.

Tiffany by se divil... Když jsem poprvé navštívil ateliér Violet, očekával jsem tradiční díla techniky Tiffany, jak jsem je znal z památek secesního sklářství. Chtěl jsem si v podobném duchu nechat vyrobit cylindr na historickou mosaznou lampičku nalezenou v kovošrotě. Výsledek mě vyvedl z míry.

Dostal jsem zpět lampičku s cylindrem organických tvarů, který se rozrůstal do prostoru větévkami měděných drátů, jejichž konce vykvétaly v barevné střepy. Po rozsvíceni vypadala lampička ještě efektněji zásluhou divoké stínohry na stěnách.

Zkušenost s tak ušlechtilým zužitkováním historických střepů ze mě udělala nadšeného dodavatele rozbitých předválečných lahví a jiných zajímavých fragmentů ze skla, které jsem předtím s lítostí vyhazoval.

Když jsem pak, já nešika, rozbil porcelánového slona po babičce, bral jsem darování roztříštěného torza výtvarnici Varcholové jako drobnou sebeútěchu. Netušil jsem, že se mi slon vrátí zpět sletovaný. A musím zdůraznit, že vypadá o mnoho zajímavěji než předtím.