V našem novém klubu Zachraňte češtinu! jsme dali na hromadu jevy, o kterých si myslíme, že nám moc nejdou. A že by mohlo i dalším uživatelům na Fleru pomoci, kdybychom jevy postupně představovali a něco o nich napsali. V diskusi u minulého blogu napsala may, že by nebylo špatné napsat něco o tom, jak se skloňují šaty. V našem klubu zase přišlo na přetřes, jak že je to správně, když jsou na šátku namalovaní motýli: je to šátek s čím?
Zvu vás proto na výlet za 7. pádem množného čísla a bude to výlet zajímavý. Nejprve si prohlédneme, co je ve skříni, na louce si zvýšíme adrenalin, koukneme babičce na uši, zažijeme menší horor a nakonec podnikneme výlet na Slovensko.
Jde to snadněji, než si myslíte
Když se začne mluvit o pravidlech, vzorech a skloňování, obvykle se vyděsíme: příliš to zavání školou. Uklidním vás. Čeština je naší mateřštinou, ohýbat ji prostě umíme, máme to v genech a také se odmalička učíme nápodobou okolí. Schválně si to vyzkoušejte: na chvíli se zastavte a řekněte, co kolem sebe vidíte. A zkuste si to vyskloňovat. Že to jde, viďte? Pokud se chcete při psaní blogů, profilů a popisů zboží prokousávat tvaroslovím sami, nabízím jednoduchý postup, jak si 7. pád množného čísla odvodit.
Švadlena pošila halenku lesklými korálky. Nebo korálkami?
Nejprve si řekneme první pád: ten korálek. Pomáháme si ukazovacím zájmenem. Z toho vidíme, že korálek je rodu mužského. Vybíráme mezi mužskými vzory pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce. Řekneme si druhý pád: ten korálek, bez toho korálku. A teď vyhledáme mezi vzory ten, který má stejný druhý pád jako náš tvar: bez pána, bez hradu, bez muže, bez stroje, bez předsedy, bez soudce. Vítězem se stává: ten hrad, bez hradu. Takže s hrady jako s korálky. Švadlena pošila halenku lesklými korálky.
Švadlena pošila halenku voskovými perličkami. Nebo perličkama?
První pád je ta perlička, je to rod ženský. Vybíráme ze vzorů žena, růže, píseň, kost. Řekneme si druhý pád: ta perlička, bez té perličky. A teď vyhledáme mezi vzory ten, který má stejný tvar jako naše podstatné jméno: bez ženy, bez růže, bez písně, bez kosti. Vítězkou se stává: ta žena, bez ženy. Takže s ženami jako s perličkami. Švadlena pošila halenku voskovými perličkami.
Švadlena ozdobila halenku pavími pery. Nebo perama, či perami?
První pád je to pero, je to rod střední. Vybíráme ze vzorů město, moře, kuře, stavení. Řekneme si druhý pád: to pero, bez toho pera. A teď vyhledáme mezi vzory ten, který má stejný druhý pád jako pero: bez města, bez moře, bez kuřete, bez stavení. Vítězem je: to město, bez města. Takže ta města, s těmi městy jako ta pera, s těmi pery. Švadlena ozdobila halenku pavími pery.
Pomocí tohoto návodu si poradíte s většinou podstatných jmen.
Schválně se podívejte, co máte ve skříni: poličky s tílky, triky a tričky, topy, s podprsenkami, košilkami i košilemi, s halenkami, blůzkami a pyžamy; ramínka s mikinami, se svetry, saky, s bundami, kabáty, parkami a ponči; zásuvky s šátky, šály a šálami, s ponožkami a rukavicemi, s čepicemi, ušankami, kulichy, beranicemi a kapucemi; botník s teniskami, botami, sandály, kozačkami, žabkami, balerínkami; přihrádky s taškami, kabelami, taštičkami i kabelkami a s pytlíky a kufry. To všechno už teď umíte.
Nedejte se odradit, když vedle sebe vidíte více podstatných jmen a každé se skloňuje jinak. Pamatujte na návod a hravě zdolávejte látky se špendlíky a nitěmi, sukně s kanýrky a obrubami, skříň s věšáky a poličkami, uvařte si polévku s knedlíčky i s nudlemi, nahlédněte do kuchyně se závěsy a záclonami a do koupelny s utěrkami, osuškami a ručníky, prohlédněte si obrázky se samuraji a gejšami nebo fotografie se žraloky, vorvani a velrybami, přejte si poklad s drahokamy a perlami, prohlédněte si katalog s jabloněmi a rybízy.
Už se vám to začalo líbit? Tak si dáme další kolo a povíme si něco o podstatných jménech, která nás trochu zlobí.
Manžel je anděl
Pokud máte rádi adrenalin, zkuste si vzpomenout na nějaké podstatné jméno rodu mužského, které končí na -l. Obvykle nás napadne motýl, kterého hravě zvládneme: motýl bez motýla jako pán bez pána, s pány jako s motýly. Jarní louka zářila pestrobarevnými motýly a rozkvetlými podběly (podběl jako hrad).
Ale co když na louce vyroste jetel, šťavel, svízel nebo jitrocel? Pak to bude louka s jeteli, šťaveli, svízeli či jitroceli (jetel bez jetele jako stroj bez stroje). Posekejte louku s pleveli (i s plevely) a koukoli (i koukoly) a posypte ji popeli (i popely). Protože tam chcete vytyčit chmelnici s novými chmeli i chmely pod pravými úhly s nejlepšími úmysly.
A pojďme si hrát dál: Na louku přišli cizinci s pantofli a s pytli se šindeli. S jakými nekalými cíli se plíží s mandeli hřídelí i hřídelů obarvených červenými kreveli i krevely? Možná jsou to naši známí s Francouzi a Španěly s různými tituly putujícími vrcholy přinášející pytle s penězi vydělanými vlastními mozoly...
Že je to mazec? Asi ano, ale na druhou stranu: řadu z těchto slov běžně vůbec neužíváme. Sedmý pád u slov jako motýl, podběl, Španěl, Francouz, cíl si lehce odvodíme.
Nejčastěji potřebujeme peníze a ty si snadno zapamatujeme: mít tak měkkou peněženku s penězi.
Keramiky trochu pozlobí kachel, protože ve spisovné češtině je ten kachel a ten kachlíček výlučně rodu mužského: Návštěvníci se kochali abstraktními šamotovými kachli (jako stroji). Koupelnu jsme obložili modrými kachlíčky (jako hrady). Je zajímavé, že tolik užívaná ta kachle a ta kachlička není v žádných hodnověrných pramenech podchycena. Dokonce jsem tímto dotazem trochu zaskočila i ochotného pana lingvistu v Ústavu pro jazyk český, který mi vše ještě jednou ověřoval. A protože neexistují žádné vědecké poznatky o slangu keramického řemesla, nemůžeme sem jen tak kachli s kachličkou zařadit a nezbývá než obecně konstatovat, že jsou to slova nespisovná. To nám ovšem nebrání v tom je správně skloňovat: ta kachle bez kachle jako růže bez růže, s kachlemi jako růžemi; a ta kachlička bez kachličky jako žena bez ženy, s kachličkami jako s ženami.
A protože už na vás nechci chodit s žádnými pikli, připomenu na závěr bezproblémového manžela a krásného anděla, posuďte sami:
Na večírku zářila známá herečka se všemi svými bývalými manželi (i manžely).
V lázních jsme se seznámili s manželi Horákovými (i s manžely).
Ve snu jsem létala s anděli (i s anděly).
Ve skříni jsou šaty a kalhoty
Je to tak. Některé oděvní části nebo doplňky jsem vám prve zamlčela: kalhoty, kalhotky, boxerky, trenýrky, spodky, podvlékačky, šaty a šatičky, punčocháče, plavky, brýle, hodinky. Víte, co mají společného? Bez ohledu na to, kolik věcí označují, nemají jednotné číslo, prostě neexistuje. Takovým podstatným jménům říkáme hromadná a náš návod pro ně neplatí. Musíme si pomoci jinak. Nejlepší je podívat se do Pravidel nebo na internet do příručky ÚJČ. Ale jsou situace, kdy si jak na potvoru musíme poradit sami a rychle. Nebo prostě máme rádi výzvy. Pak nám nezbude nic jiného, než si slovo vyskloňovat ve všech pádech a pátrat, s kterým vzorem má stejné tvary. Bude to těžší proto, že mnohdy nedokážeme určit, jakého rodu podstatné jméno je nebo jestli koncovku tvoříme správně.
Zkusíme to se slovem šaty, bez těch šatů. Koncovku -ů má jen mužský rod, vybíráme mezi tvary pánů, hradů, mužů, strojů, předsedů, soudců. Jenže, který z nich to je? Šaty končí na tvrdou souhlásku, vyloučíme měkké vzory muž, stroj, soudce. Už nám zbývají jen tři: pán, hrad, předseda. No, můžeme si tipnout, že šaty nejspíš budou neživotné. Vypadá to, že máme vítěze: hrad, s hrady jako šaty, s šaty. I kdybychom nevěděli, který vzor z posledních tří jmenovaných to je, neuděláme chybu, protože všechny tři mají v 7. pádě stejnou koncovku...
Jak sami vidíte, tohle už je těžké, ne vždy se umíme dopídit výsledku a někdy se docela ztratíme. Podle mne je nejlepší mít při ruce hotové poznámky a podívat se do nich vždy, když je třeba.
Já jsem pro vás všechno uklidila do skříně:
Na ramínku visí nové šaty, ramínko s novými šaty. (mužský rod)
Na ramínku visí dívčí šatičky, ramínko s dívčími šatičkami. (ženský rod)
Na ramínku visí dívčí šatečky, ramínko s dívčími šatečky. (mužský rod)
Na ramínku visí nové jarní šatky, ramínko s novými jarními šatky. (mužský rod)
Na ramínku visí dámské i pánské kalhoty, ramínka s dámskými i pánskými kalhotami. (ženský rod)
Zásuvka s kalhotkami, plavkami, opalovačkami, bikinami, boxerkami, trenýrkami, podvlékačkami i podvlíkačkami a se spodky i punčocháči. Pouzdro s brýlemi a hodinkami, taštička s nůžkami.
Šijete-li negližé a kombiné, buďte bez obav, tato podstatná jména jsou nesklonná. To znamená, že mají týž tvar pro obě čísla ve všech pádech.
Babičko, proč máš tak velké uši?
Našim předkům nestačily tvary pro číslo jednotné a množné, ale vymysleli si zvláštní soustavu tvarů, podle kterých ohýbali názvy osob či věcí vyskytujících se po dvou. I když většina těchto tvarů dávno zanikla, zbytky se dochovaly v některých pádech označujících části těla jako jsou oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena.
Dívala se na něj svýma velkýma očima. Po cestě přeběhla myška s korálkovýma očkama. Pan soused zamžikal svýma kulatýma očičkama. Karkulka v úžasu hleděla na babičku s velkýma ušima. Dítě se ouškama podobalo elfovi. Ten oběd jsem uvařil vlastníma rukama. Chlapeček zatleskal drobnýma ručkama. Miminko pohnulo svýma ručičkama. Stál s nohama pevně zapřenýma za podstavec. Dítě kopalo do židle svýma krátkýma nožkama. Brouk třepal malýma nožičkama. Šoural se pomalu se svěšenými rameny. Děvče vystrašeně cuklo útlými ramínky. Vrátil se domů s potlučenými koleny. Srneček zahýbal uzdravenými kolínky.
Pokud tato podstatná jména neoznačují části těla, mají tvary jiné: Přišla domů s oky na punčoše. Nemám rád polévku s mastnými oky. Koupila nové sazenice s dvěma očky. Paví pera se vyznačují pestrobarevnými oky. Stroj neomylně pracoval svými mechanickými rukami. Ukázal mi hodinky se zlatými ručičkami. Nohami židle si zavadil o tašku ležící na zemi. Váza stála na stole s kovovými nožkami.
První pomoc
Na závěr jsem vám vybrala pár jmen, která častěji používáme a mají v 7. pádě obtížnější či podivné tvary.
ta myš, ty myši: Jak jste si poradili na chalupě s myšmi?
ta veš, ty vši: Držím palce, ať s vešmi ve vlasech rychle zatočíte.
ta ves, ty vsi: Rádi se kocháme rázovitými českými vsemi.
ta věc, ty věci: Nechoď za mnou s takovými věcmi.
ty Vánoce, ty Velikonoce: V týdnu před Vánoci (i Vánocemi) máme otevřeno nepřetržitě. Vzduch už voní Velikonoci (i Velikonocemi).
ten kůň, ti koně: Po cestě kodrcal vůz tažený koni (i koňmi).
ten kůň, ty koně: Pyšnil se ručně vyřezávanými šachovými koni (i koňmi). Děti zaujal kolotoč s houpacími koni (i koňmi).
ten rodič, ti rodiče i rodičové: S rodiči bývá někdy kříž.
to dítě, ty děti: Běž si hrát s ostatními dětmi.
to dítko, ta dítka i ty dítky: Na parkoviště přijel autobus se školními dítkami (i dítky).
ten člověk, ti lidé: Jak vycházíš s lidmi v práci?
ti lidičky: Na jarmarku se pohybovali samí milí lidičky. Svou povídku oživil rázovitými vesnickými lidičkami.
to ňadro, ta ňadra: Svými ňadry se do šatů jen tak tak vešla.
Žáci si někdy dělají legraci, že podle slova „ňadra“ se skloňuje i sýkora koňadra. Jenže ta je ženského rodu a úplně normálně se vyskloňuje jako žena: s ženami jako s koňadrami. I když se nabízí, že pojmenování souvisí s odlišným zbarvením náprsenky a bříška na rozdíl od ostatního těla, nemá koňadra s ňadry nic společného. Ve středověku se totiž tomuto ptáčkovi říkalo konědra, což je složenina ze slov drát, drásat a kůň, doslova „koně droucí“. Naši předkové vypozorovali, že se tenhle ťuťu ňuňu roztomilý ptáček zpěváček vyznačuje velmi agresivním způsobem lovu. To jsou věci. Až tak hororová může někdy čeština být.
Malý výlet na Slovensko
Jestli je vaší mateřštinou slovenština, tak možná při čtení tohoto blogu jen nevěřícně zíráte. Když před sto osmdesáti lety obrozenec Ľudovít Štúr pracoval na spisovné slovenštině, vymyslel několik chytrých věcí: za základ jazyka vzal středoslovenská nářečí, kterými mluvilo nejvíc Slováků a byla nejsrozumitelnější, a hlavně: zjednodušil pravopis. Takže slovenské děti neplní čekárny logopedů, aby se naučily „ř“, ani se netrápí nad shodou přísudku s podmětem, ani nemají potíže se 7. pádem, protože slovenština zavedla pro tento pád v množném čísle jednotnou koncovku „-mi“ pro všechny rody. Takže ve slovenštině skloňujeme dubmi, strojmi, chlapmi, hrdinami, ženami, ulicami, dlaňami, kosťami, mestami, srdcami, vysvedčeniami, dievčatami. Což jsou mimochodem vzory slovenských podstatných jmen. Prostě nádhera, kterou v češtině můžeme jen závidět.
A tím náš výlet do světa 7. pádu množného čísla končí. Pokud jste dočetli až sem, jste stateční a doufám, že vás to aspoň trochu bavilo. Jestli máte nějaké připomínky, dotazy či další nápady, ráda je uvítám. Také se můžete stát členy našeho klubu.
Zdroj chytrosti: Ústav pro jazyk český (ÚJČ). Na stránkách ÚJČ najdete internetovou jazykovou příručku, kde si sami můžete dohledat slova i jevy. A pokud je nenajdete nebo vám výklad nestačí, můžete zavolat do Jazykové poradny ÚJČ, kde vám ochotní lingvisté rádi pomohou. Pokud dáváte přednost příručkám, pořiďte si Pravidla českého pravopisu v jakémkoli vydání, ale ne starším roku 1993 (v tom roce došlo k větším pravopisným změnám). Ideální je mít nejnovější vydání, protože je doplněno o nové výrazy.
Blogy klubu Zachraňte češtinu!
Trefíte se do gramatických jevů?
Hezky česky: Režisérovo ramínko, nebo ramínko režiséra?
Úvodní foto: wilde
