Ještě si pamatuju docela živě,
když v dobách socialismu přivezli na naše vesnické nádraží melouny.
To byla událost, kdo mohl pomáhal naplnit velký sklad.
Byly tak velké a tak neskutečně sladké.
Nosili jsme je domů v síťovkách.
Vždycky mě fascinovalo, že je unesly.
V té době toho v regálech nebylo nijak závratně, pamatujete?
Taky na nekonečné hodiny při sbírání jahod, nakládání okurek, okopávání řepy.
Nyní je všeho všude přebytek.
Jen kvalita jaksi pokulhává.
Tak nás to tak nějak pomalu zas vede k vlastnímu předzásobení.
Soběstačnost< ( self-sufficiency) > neboli nezávislost na okolním světě.
Lze vůbec v dnešní době takového stavu dosáhnout?
Naprosto doslovně pravděpodobně ne a málokdo by to vůbec chtěl,
ovšem mohli bychom každý chtít svým dílkem přispět do celkové mozaiky
vzájemné potřebnosti a lehké nezávislosti na čemkoli.
Soběstačnost vychází z konceptu trvalé udržitelnosti,
proto je velmi důležité porozumět přírodním zákonům a respektovat je.
Čím blíže jsme harmonii s životním prostředím, tím lépe pro nás i pro okolní svět.
Je třeba si najít vlastní míru soběstačnosti, která bude pro nás vhodná.
Popřemýšlejme, co můžeme vypěstovat na zahradě, posbírat ve volné přírodě,
nebo vyměnit s někým blízkým.
Produkce potravin je natolik závislá na ropě, že než cokoli dorazí k vám,
vypotřebujeme neúměrně energie fosilních paliv.
Je to energie potřebná na provoz zemědělských strojů, na jejich výrobu,
na výrobu hnojiv, pesticidů, k přepravě, prodeji atd.
I minimálním pěstováním čehokoli vlastního na zahradě, na balkóně, či třeba bylinky v bytě
tak můžeme snížit dopady průmyslového zemědělství na životní prostředí.
Pokud nám přímo nejde o přírodu, můžeme to dělat aspoň pro sebe – doma vypěstované zelenině, ovoci či koření se nikdy nemůže rovnat cokoli koupené v supermarketu. Soběstačnost je cesta, jak si zajistit budoucnost, pečovat o své okolí, sebe a své blízké, i kdybychom měli mít zrovna hluboko do kapsy.
Nabízíme vám trochu inspirace v prvním dílu našeho povídání.
Kbags
Úplné soběstačnosti (kromě té pohybové
) se mi daří docílit
v oblasti zásobení rodiny bylinami a bylinnými produkty.
Nasušené bylinky skladuji v plátěných pytlíčcích s praktickým zdrhovadlem.
Ráda se podělím se svou osvědčenou vychytávkou -
byliny suším v krabicových "pyramidách" (i 1,5 m vysokých...)
wewem
"Děláme si to doma sami" jsem dostala jako knížku k vánocům a jsem za ni moc vděčná.
Začala jsem kosmetikou, a pleťové krémy, tělový krém, krém na ruce i nohy...
to všechno naprosto svědčí mé, jinak suché, kůži. Úplně mládnu :)))
Konečně mám něco, čím mě vyloženě baví se mazat a namícháno je to za chvilku.
Máme ještě podle knížky domácí krém na atop. ekzem, ústní vodu, šampony, kondicioner,
prostředek na nádobí (rozpuštěné oliv. mýdlo, sodu a vodu) a naprosto vyhovuje.
Taky jsem vyzkoušela tekutý prací prostředek, opět z těchto tří složek, a vypral dobře.
Vyrobenou kosmetiku dávám do lahví a kelímků, co máme doma po spotřebovaným drogist. zboží.Zahrádku bohužel nemáme, jen panelákový byt s balkonem - alespoň tady pěstuju bylinky a kytky.Chleba peču kváskový a střídáme ho s kupovaným a právě mi kyne těsto na kváskové loupáky.
U wewem jsme objevili tohle
MOMODOMOMy si sobestačíme domacim chlebem ... a neni nad domaci rohliky,
tam naši spotřebu bohužel pokryt nezvladám. Jo a sirupy vseho druhu, ovocné, bylinné...
Kromě toho šije MOMODOMO z organické bavlny tohle.
BrumArt
My zas máme dostatečné zásoby malin.
Urodí se jich vždycky tolik, že chodí pomáhat se sběrem i kamarádky.
A mrazák ani nestíhá pobrat:-)
Jinak peču chleba, ale není to na samozásobení, to je pro radost:-)
Právě vyndaný z trouby... Trochu popraskal, ale je o to křupavější:-)
Kdyby jste chtěli nějaký krásný textilní nebo i jiný doplněk do bytu, u BrumArt určitě vyberete
Hookeddesign
U nás to je spíš sezonní si vystačení:)
Peču chleba a co dá zahrádka, sirupy, koláče, polévky, pomazánky s tím vším si vystačíme:)
Od rodičů je to celoročně cibule a mrkev, vejce a z velké části i maso.
Kromě toho Hooky taky plete
Malované židličky
My se snažíme pěstovat a vyžít ze zahrady. Co nevypěstujeme, kupujeme od lokálních zemědělců,
co nejde lokálně regionálně) tak dbáme na to, aby to bylo z Čech nebo Moravy.
Zavařujeme, co se dá - sirupy, marmelády, zeleninu.
Uskladnitelné uskladňujeme (právě jsem dopotřebovala poslední dýni a cuketu).
Chleba nekupujeme, pečeme vlastní, kupujeme jen zrno od místních a meleme si podle potřeby.
Mléko máme z místního mlékomatu, vyrábíme z něj jogurty, kefír, občas čerstvý sýr.
Trvanlivé potraviny jako je olej apod. kupujeme ve větších objemech, tj. bez zbytečných obalů.
Maso jíme minimálně a když ho vyjímečně máme,
tak víme z jakých podmínek k nám přišlo (povětšinou z domácích chovů, kde se respektují potřeby zvířete). Na střeše vyrábíme vlastní elektřinu, aby víceméně pokryla naše potřeby....atd.
Je toho spoustu, co může člověk dělat.
Jsou obchůdky takřka vyjímečné, že v nich pořídíte to, co nikde jinde.
Dce-runka
Zavařuji vše, co dá malá zahrada a nebo nakoupím u farmářů.
Domácí chleba peču, ne denně, ale často.
Cibuli, česnek, mák, zelí na krouhání, okurky a zeleninu na zavařování, brambory na uskladnění,
domácí vajíčka kupuji u farmáře.
Domácí jogurt často dělám, ale i ho kupuji. Suším a mrazím domácí bylinky.
Dělám domácí gel na praní, ale kupuji i gel v supermarketu.
Dělám plstěná mýdla. Používám přírodní čistidla - olej - ocet, ale drogerii také běžně nakupuji,
Nakupujeme běžně i v supermarketu.
monimoni
Jsme soběstační v džemech a marmeládách, sirupech a chutney :)
Džemy vařím různé zajímavé kombinace, často i s kořením... a v bylinkách, i zelených :)
Domácí pesto z medvědího česneku :) - synek má "své" místo - tak jsme na jaře soběstační...
Zaníya
u nás je snaha o soběstačnost tak nějak prolnuta celým životem.
Žijeme v lese ve vlhku, takže pěstování zeleniny je u nás omezené,
ale i tak se tu daří cuketám, mangoldu, patizonu a dýním,
které jsou pravidelnou součástí našeho jídelníčku, stejně jako plané rostliny a byliny.
Pečeme vlastní chleba, vyrábím kefír, jogurty, sýry, byť mléko a mouku kupujeme.
Máme vlastní sad, sbíráme divoké plody, takže šťávy, sirupy, mošty, marmelády,
pečené čaje, ovocné knedlíky atd. jsou samozřejmostí.
Byliny sklízíme na kila :-), sušíme čaje, vyrábíme tinktury, masti, krémy, mýdla, čistící a prací přípravky.
Občas se pokouším uvařit pivo, letos bych chtěla zkusit víno.
Měli jsme včelstva, letos se doufám ke včelaření vrátím, stejně tak plánuji letos mít vlastní slípky a vajíčka.
Co se domácnosti týká, lustry a košíky jsem si uproutila sama,
manžel vyrobil postele a v podstatě veškerý nábytek.
Dětem vyrábíme hračky ze dřeva i šité. Zpracovávám ovčí vlnu, plstím, pletu,
občas něco ušiji, nyní nově si činíme i kůže.
Celou rodinu obouvám vlastníma botama...
Je toho víc, ani si to už všechno nevybavím.
Zkráceně jde asi říct, že než něco koupíme,
tak přemýšlíme, jestli bychom si danou věc nezvládli vyrobit či opravit sami. Děti vychováváme v takovémto duchu a dnes jsou schopny si mnohé vyrobit samy, momentálně vyrábějí dřevěné zbraně a doplňky pro svou zálibu historický šerm.
Nedostatkem netrpíme, přebytky navíc vozíme klientům charity. :-)
Efraim
my jsme soběstační v nadobí. Jako extra zapálení čajaři mame vlastní konvičky, slívacky i další vybaveni
a to vetsinou ze vzorku nebo nepovedených kousku, které ale maji funkčni hodnotu,
čajovaci textil a obaly se pak snažíme dělat ze zbytku a odstřižků většinou z recyklolatek.
Část jsou staletá japonská kimona a tradiční oděv, vozí nám je kamarad,
co tam pravidelne létá, ale vzhledem ke stope letáni to jako eko postup nevnimam...
saana
Vystačíme si česnekem.
Když už česnek vypadá, že jde do kopru, tak ho všechen vyloupu, rozmačkám a smíchám se solí.
Nacpu do skleniček - v lednici pak vydrží až do nového:-) Sousedi ho zase zalévají do sádla...
Obilí a mouku kupuju, ale pečivo jenom peču - chleba, toastový chleba, dalamány a sýrovky
(asi tak 2x za měsíc koupím pár rohlíků, klukům pro radost).
Co dá zahrádka, tak sníme nebo zavaříme a pak se snažíme kupovat od místních.
Z uklízecí chemie používám hlavně mýdlo, ocet a sodu...
Tak mě napadá, že fl. je vlastně místem, kde se soběstačnost nejen pěstuje,
ovšem i přeposílá dál. Takový nový druh výměny vlastního umu a úsilí.
Pojďme podpořit výrobce, kteří nemají ve svých produktech
žádnou chemii, ropné deriváty, nedováží ho z nekonečné dálky.
V oblasti kosmetiky tu většina sází na "čistotu produktu",
nechtějí přispívat k devastaci zemi kácením kvůli palmovému oleji,
kromě toho jim záleží na přirozenosti pokožky.
Někteří z nich výrobu začali proto, že měli sami velké problémy s ekzémy.
Inspirujte se s p. Redwoodovou tu.
Přes 30 let existuje mimo konzumní svět.
Dům si postavila jen z použitých a recyklovaných materiálů, elektřinu má jen ze solárních panelů.
Nemá ráda supermarkety a tak jí jen to, co si sama vypěstuje na své patnácti hektarové farmě.
Dodnes není vlastníkem televize a mobilu a ořividně jí to vůbec nechybí.
Tyto domácí políčka jsou ve Švýcarsku.
Cca 900.000 malých parcel kolem Ženevy, "síla lidu" nad super-markety.
foto (c) Yan Arthus-Bertrand
Tak co, inspirovali jsme vás?
Třeba právě vy odkládáte první krůček.
Pokud jste již začali, napište nám o svých úspěších, budem se těšit.
Nebo si přijďte pro inspiraci do Eka.
