rybkaH

povíjnice nachová úponky obtáčí dešťové mravence sklenici vína pergolu na dvoře i sebe samu vodní kadence pleskají se stále větší razancí a ona dál obtáčí obtáčí škrtí dusí

v zahrádce hospody Pod lampou je útulno s výhledem na bezy i záhony macešek a čtyři dívky přes dvě generace tu vesele klábosí a štěbetají hóoolky, ten můj zase! a fakt jsi mu to řekla? jasně! pamatuješ-tenkrát na...

svítání zívá a odhaluje růžové dásně vítr sviští kolem mých uší a slibuje ukrátit dálku co mi ještě zbývá je ticho hodina nikoho doba kdy spáči dohánějí své poslední sny schovaní v ulitách odcházející noci...

ve sklence zbývá jen hlt vína a před víčky sny v zástupu tmavomodrá noc netrpělivě přešlapuje a konejšivě fouká na spálená záda jen hvězdy nebeské akvabely na vymetené obloze si rozpustile planou naposled poprvé a...

jsem luk jsem cesta luku a ty napínáš tětivu mé mysli do mocného oblouku každým slovem každým gestem každou básní tvé šípy zdobené jestřábími pery míří neomylně na terč nikdy neminou však i když zabodnuty do...

na měsíční niti visí tisíce snů jako na narozeninové oslavě jako na vlasci nočního rybáře jako jeřabinové korálky na krku děvčátek a rak kamenáč starý a líný i když jen s jedním klepetem cílí přesně doprostřed...

moře a hlubiny a temná zákoutí atoly plné hvězdic korálů sasanek murény manty mořští ježci a malý krab poustevníček nikdy už nechodí nahoru na hladinu za slunečním svitem podívat se na mámivá světla souší tady dole...

vratká briga se skasanou vratiplachtou osamělý hlavní stěžeň kosatka rozpjatá jak racek nad mořem a kormidlo se do stran kývá když loď už nikdo neřídí tak proč se topí pod kotlem vždyť vítr zastane tu práci to bílá...