rybkaH

nemám ráda kruhy okovy na rukou odsouzenců i milenců kroužky na nohách ptáků i na prstech lidí otepi uschlé trávy svázané do přísných kotoučů bez možnosti tichého vydechnutí kruh cesty co se stroze uzavírá a vytyčuje...

z kamenných schodů zápraží hledím tiše do moře máty a louky otevřené k obloze vzduch voní lehounce střemchou a vítr si pohrává s mými vlasy stesk opisuje stísněnou kružnici se středem v místě odkud se rozlézají...

jsem jenom rybkou v moři času a oceánu jménem život bystře uhýbám dravcům lovcům nástrahám sítím i harpunářům s lesklým ostřím z dobře míněných rad z milosrdných lží z iluzí o světě nesplnitelných snů...

jazzová holka zapaluje tuhle noc vlasy ve větru horce dýchá v synkopách přivírá slastně oči pod něžnými i vášnivými doteky hudby a ty jediným ledovým netečným pootočením knoflíku přepneš na zprávy o počasí

je časně ráno kradmo svítá a já dospávám ozvěnu tvého hlasu za zavřenými víčky běží sen a prolíná se s realitou venku prší vítr ohýbá stromy do oblouku ta tam je pryč svěžest jarních listů kdy si naše srdce...

za oknem zase prší vítr ohýbá do oblouku větve starého jasanu dešťové kapky kreslí na sklo úhlopříčně mokrou osamělou mříž oddělující noc ode dne potichu po špičkách vchází tma smívá se mezi dvory i ve mně...

nad městem nad střechami domů dostává život jiný rozměr z otevřeného okna hledím do zeleného moře korun stromů a na tváři občas cítím závan ptačích křídel z té výšky se všechny mé žaly i smutky zdají tak...

někdy když noc horce dýchá a opilé můry naráží do pouličních lamp vchází vzácná chvíle v podkroví s průhledem na souhvězdí a mlhoviny ležíme ve tmě na zádech a tři barvy našich vlasů plavá rezavá i tmavá se...