rybkaH

v půlnočním tichu prolétají oblohou vlasatice blonďaté rezavé tmavovlásky stačí jen natáhnout dychtivou dlaň a dotknout se závějí jejich kadeří a něco si přát a o něčem snít a potom lehounce stáhnout pár pramínků...

Zhasni! A típni už tu cigaretu! A studené kafe na parapetu nech stát Proč pořád koukáš z toho okna? Není tam nic jen tma A déšť A ticho A samota Jo máš pravdu Tam venku na opuštěném chodníku stojí malá holka Tichá a...

nezapomínám právě naopak stýskalo se mi usilovně a bolestně už přes týden je to tak vždycky když hory na obzoru začnou hýřit všemi odstíny zeleně po časné ranní procházce ve ztichlé zahradě zámeckého parku pod okny...

ráno po nočním dešti je v zámeckém parku krvavě nastláno pod pivoňkami rozkvetlé tamaryšky se choulí jako zmoklá plyšová zvířátka ze svícnů kaštanů ukapává mokrý vosk a po stříbrné hladině plují zasněné...

smívání a rozsvěcení krátké sekvence filmu nebes horko a vydýchaný vzduch v hledišti těžkne únavou jako víčka odpoledních spáčů první slzy na černém plátně oblohy první vášně zprvu nesmělé pak stále s větší...

Pozpátku běžím Utíkám Tonu v neodbytném snažení zahnat den do ticha noci A potom nad městem v té poloviční tmě se zastavím roztáhnu křídla a volně kloužu ve vzdušných proudech Zelený oceán zámecké zahrady ve dne...

někdy když v noci nemůžu spát schoulím se s koleny pod bradou do tmy v hrnku míchám med a sny a za záclonou vlasů se toulám ve svém soukromém retro kině je to doba kdy můžu být sama se sebou mimo realitu mimo čas mimo...

v hodině mezi psem a vlkem kouřím svou poslední…ale kdeže! cigaretu dívám se do tmy a uklízím rozházenou skříň své hlavy V úhledných komíncích se vrší všechny mé výhry prohry lásky nelásky výčitky děsy strach...