monogramista HF

Keramikou se zabývám, když nepočítám ZUŠ, od roku 1999 začátkem studia na SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově. Následovala VOŠ restaurátorská v Brně, kde jsem naplno pracoval s historickou keramikou a poznával pálení dřevem na velmi vysoké teploty. Nicméně nejvíce zkušeností získávám vlastní praxí, kterou aktivně provozuji od roku 2007.

Keramiku pálím ve dvou vlastnoručně vyrobených pecích, jedné menší na plyn a druhé větší na dřevo. Moje práce spočívá ve výrověreplik středověké keramiky, hlavně gotické. Jedná se o tzv. zakuřovanou (černou) keramiku pálenou v peci na dřevo, kde podle tradičních technologií dosahuji na závěr výpalu silné redukce, tak že pec naplním co nejvíce smolným dřevem a utěsním topeniště a komín a tak získám zakouřený (černý) střep. Kouř (dehet) ucpe póry a tím  se snižovala propustnost keramiky Jedná se hlavně o repliky z Čech a Moravy. Repliky jsou mírně přispůsobené dnešní době a to teplotou výpalu na 1200˚C a užitkové nádoby jsou zevnitř glazované nenápadnou glazurou. Ovšem není problém cokoliv vyrobit na nižší teplotu a bez glazury.

Dále také vyrábím autorskou, převážně užitkovou kameninu pálenou dřevem až na 1330˚C ispirovanou asijskými technologiemi. Od jara 2013 pálíme vždy na jaře a na podzim u kolegy kamaráda Jaroslava Marka v japonském typu pece anagama, obvykle kolem 40 hodin nepřetržitého topení. Výsledkem je unikatní kombinace barev a povrchů vzniklých poze ohněm.Také experimentuji se solnou glazurou, používanou na kamenině v Německu od 13.století. Nejedná se o klasickou glazuru, ale spíše o zesklovatělý povrch výrobku vzniklý chemickou reakcí po vhazování kuchyňské soli při slinování do pece. Jde o nejkvalitnější povrch ze všech keramických technik.

Na hrnčířském kruhu také vyrábím věci z porcelánu, který si nechávám pálit v plynové peci na 1420˚C.

Rád zkouším i další alternativní druhy výpalu, jako například raku keramiku. Zde se jedná původně o japonskou technologii, kde se rozžhavené výrobky vyndavají z pece kleštěmi a zasypávají se nějakým organickým materiálem. Při tomto procesu dochází k silné redukci a výrobky dostávají neopakovatelné odstíny, někdy až kovově lesklé. Díky prudkému ochlazení dochází ke zkrakelování glazury, typické právě pro raku.

Glazury, které používám jsou převážně zemité glazury, neboli šlemy. Jedná se o  nízkotavitelné jíly v minulosti hojně používané na většině hrnčířského zboží. Další glazura je již zmíněná slolmá, a dále i živcové glazury a seladonové glazury, které si sám míchám. Všechny glazury které používám jsou zdravotně nezávadné, otestované zdravotním ústavem.