plšice Dagmar

Vítám všechny, kdo jste zavítali k plšici, tedy do obchůdku Dagmar Plchové.

Věrna svému jménu jsem takový noční tvor, který, když vše kolem ztichne a uloží se ke spánku, začne být aktivní . A tak většinou po nocích maluju, šiju, batikuju, letuju, brousím (no,tohle radši spíš ve dne), nebo třeba natírám. Prostě recykluju 

U nás doma se odjakživa šilo. Oblečení v konfekci se kupovalo jen zcela výjimečně, takže i já se vydala touto cestou a šila pro sebe, pro muže i pro děti. Ale to už je dnes, v době, kdy je svět zaplaven nadprodukcí oděvů, spíš úsměvné. Jenže nutkání něco tvořit mi zůstalo, stejně jako slabost pro hromadění látek, ať už zbytků či již nepoužívaného bytového textilu, ložního prádla nebo zajímavých oděvů. Každý ten kousek schovávám s představou, co by se z něho dalo ušít nebo jak by se to či ono dalo nabarvit, namalovat, vylepšit. A protože tohle praktikuju už několik let, svoje výtvory nosím, mám jimi zařízenou domácnost a navíc se některým mým známým a kamarádkám líbí a objednávají si další, rozhodla jsem se nabídnout je veřejně na fleru.

Jsem člověk, který skoro nic nevyhodí a ještě domů nosí věci, co vyhodí jiní. Prostě před časem jsem si definitivně přiznala, že jsem vlastně duší vetešník. Mám ráda staré věci, staré domy, vážím si práce řemeslníků, kteří tvořili svoje výrobky s fortelem. A tak mám pocit, že ty opotřebované, odložené věci si zaslouží pozornost a péči a že mohou ještě nějaký, třeba i dlouhý čas, dobře sloužit. Takže občas neodolám a nějakou tu židli, skříň, kredenc či stůl přivleču domů a pak právě brousím a natírám. Protože se tak nutně blíží doba, kdy už budeme mít doma plno, budu muset nějakou takovou věc i pustit do světa.

Věřím,že je nás víc, komu vyhovuje se obkopovat věcmi s příběhem, byť třeba nedokonalými.