Toko Batik

Dobrý den,

vítám Vás na stránkách Toko Batik, obchůdku s látkami z Indonésie.

V roce 2014 jsem měla to štěstí a strávila v Indonésii pět měsíců. Před odletem jsem toho o této krásné zemi příliš nevěděla, a vlastně tak trochu záměrně jsem se ani nic dozvědět nechtěla. Mělo to být objevování dálek se vším všudy. A bylo... Od prvního dne jsem byla doslova okouzlena vším, s čím jsem se setkala - lidmi, přírodou, kulturou.

Batik

Tradiční indonéské látky, tzv. batik, jsou nedílnou součástí kultury této země. Je to nesčetné množství vzorů, barev a skrytých symbolů.

Tím hlavním, co stojí za krásou indonéských látek, je včelí vosk. Ten se pomocí tzv. canting (malá měděná nádobka se zobáčkem na dřevěné tyčce, ze které vytéká horký vosk; používá se pro vzory vytvářené ručně) nebo razidel nanáší na plátno. Různými přírodními příměsemi pak lze měnit výsledný odstín nebo barvu nanášeného vzoru. Poté se látka namáčí (barví) a dodělávají se poslední úpravy.

Látky, které voní voskem

Barvení látek pomocí vosku je technika známá již od antiky. Kde se ale vzal indonéský batik, to je otázka, nad kterou si i dodnes lámou badatelé hlavu. Teorie jsou dvě. Buď je to opravdu čistě indonéská (především jávská) tradice, nebo byl na ostrovy přivezen z hinduistické Indie nebo Srí Lanky pravděpodobně během 6. – 7. století. Nejstarší dochované vzory ze 12. stoletíjsou převážně geometrické, i když i v nich se již mohou objevit jednoduché stylizované přírodní motivy, později pro batik tak typické. Barvy bývají velmi střídmé, ponejvíce je to hnědá, ale objevuje se i okrová, zelená, modrá nebo červená.

Během holandské kolonizace se objevily nové vzory, známé jako „coastal batik motif“. Tyto vzory, ovlivněné evropskými kolonisty, využívají především motivů z přírody a látky rozehrávají všemožnými pestrými barvami.

Během Světové výstavy v Paříži roku 1900 byl indonéský batik vystaven v holandském pavilonu spolu s dalším orientálním zbožím z východu. Nebylo to ale jenom Holandsko, které se pochlubilo výrobky svých kolonií, nýbrž i další země jako Velká Británie či Francie. Po této výstavě se zvedla vlna zájmu o asijskou kulturu a s ní i poptávka po zboží pocházejícího z východních oblastí. Kolonisté proto přišli s novou technikou výroby batiku. Aby zvýšili produkci, začali používat razidla.

Není batik jako batik

Zajímavá, a pro lidovou kulturu velmi důležitá, je ta skutečnost, že většina motivů s sebou nese i skrytý význam. Některé mají nosit štěstí či ochraňovat, některé přísluší pouze šlechtě, králi nebo sultánům – zde by se dal batik v jistém slova smyslu srovnat se skotským tartanem, kdy každé rodině z vyšší šlechty náleží vlastní vzor. V Indonésii jste mohli podle vzoru batiku poznat nejen původ, odkud člověk pocházel, ale také společenské nebo rodinné postavení. Rozličné vzory batiku hrají také významnou roli při mnoha rituálech.

Tradice ve víru globalizace

Díky ekonomickému růstu země a globalizaci nahradilo batik oblečení dovážené především z Číny (jako ostatně kdekoliv na světě). Znakem módnosti se tak staly především napodobeniny evropských značek a to bohužel i při slavnostních příležitostech.

Nicméně zapsání batiku na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO 2. října 2009 znamenalo jakousi renesanci těchto látek a spolu s ní i uvědomění si vlastích tradic. Vláda doporučila všem obyvatelům nosit batik každý pátek a sama šla příkladem, když toto pravidlo nařídila státním zaměstnancům. Soukromé podniky se k této výzvě brzy připojily, a tak se to dnes každý pátek na ulicích batikem jenom hemží! :) Vyhlášení batiku světovým dědictvím se odrazilo i v ekonomice. Prodej batiku a oblečení z něj ušitého vysoce stoupl, vznikly nové módní značky specializující se na oděvy z těchto tradičních látek a dokonce začaly vznikat nové vzory. Den vyhlášení, 2. říjen, byl prohlášen za národní den batiku.

Snad se tedy těmto překrásným látkám blýská na lepší časy...