Bellis - sedmikráskový prsten

Sedmikráska. Mnohými přehlížená, jinými milovaná. Jeden z nejprostších a nejkrásnějších kvítků, které znám. 

V severské mytoligii je tato bylinka zasvědcena bohyni Freye. U Keltů byla rostlinou symbolitující světlo, protože kvete od jarní do podzimní rovnodennosti (mnohdy kvete i po celou zimu, je-li mírná) a zasvětili ji bohu Belenusovi. V křesťanské tradici patří ke dvanácti Svatojánským bylinám. Jak je vidět, sedmikráska je pro všechny výjiměčná.

Sedmikráska v sobě nese energii očisty, harmonii a rovnováhu duše a těla, světla a stínu. Je bylinou pro ty, kteří potřebují uzemnit, protože má zemskou energii stability a ukotvení ve hmotném světě. 

Pro mnohé obyčejná, ve skutečnosti však neobyčejná. 

Velikost prstenu univerzální, kroužek se dá zvětšit. 

Průměr kroužku min. 2cm (hmotnost prstýnku cca 3g)

֎ Mějte na paměti, že naše šperky jsou ruční výrobou. Protože jsou vyráběné z přírodnin a každá má jiné vlastnosti, mohou mít šperky drobné nedokonalosti. Každý kus je tedy originál.

֎ Oxidace mědi je přirozený pochod. Nelze mu zcela zabránit, ale dá se zpomalit vhodnou péčí o šperk.

֎ Barevnost výrobku se může lehce lišit v závislosti na nastavení vašeho monitoru.

֎ Na všechny fotografie či popisky na mém prodejním profilu si vyhrazuji autorská práva. Pokud si je chcete vypůjčit, prosím uvádějte u nich mé jméno.

~ Seděl ukrytý v houští mladých lísek a jeřabin, krčil se za kapradím a čekal. Mladý muž s rozechvělým srdcem čekal na ty nejkrásnější hnědé, plaché oči, jaké kdy kdo viděl. On je miloval. Uhranuly ho, jakmile je prvně zahlédl. Oči mladé panny, která ve zdejším lese žila. Byl to její domov. Nikomu z lidí o ní neřekl, bál se, že by se mu vysmáli, ba co hůř, že by se našel zvědavec, který by jí šel hledat a odvedl mu ji. A tak čekal. Každičký den, hned jakmile měl splněné všechny své povinnosti, chodil na tohle místo a vyhlížel ji.

"Jasný, lesní bože, dej ať ji spatřím. Prosím dej, ať spatří i ona mě. Ať zahlédne jiskru mé lásky. Lesní bože, prosím, dej, ať ta jiskra mé lásky u ní samotné zažehne plamen a je mou," modlil se šeptem, ale o to vroucněji.

Dny utíkaly, přecházely týdny i měsíce. Uplynul rok od prvního a zároveň posledního dne, kdy ty oči zahlédl. Znovu seděl ukrytý za kapradím a díval se kolem. Vítr v korunách šeptal své příběhy, ptáci zpívali své árie a všude byl klid. V tom zaslechl zapraskání někde v keřích za vysokými stromy před ním. Zpozorněl. Vše ztichlo. Slyšel jen bušení svého srdce a svůj dech. Cítil, že je to ona. Věděl to, byl si jistý! V tom se mezi stříbrnými kmeny buků ukázala bílá laň. Mladík se chvěl. Laň k němu otočila své plaché oči.

"Prosím," zašeptal a natáhl k ní prosebně ruku.

Schovala se mu za jedním z těch mohutných kmenů. Smutně si povzdechl a svěsil ruku. Ale v tom zpoza stromu vystoupila dívka. Dívka krásnější než kterákoliv jiná na světě. Stála tam, v bílých šatech s korunou z kapradí a dívala se na něj. Usmála se a natáhla k němu ruku. Rychle vstal a doběhl k ní. Chytil ji za ruku, opatrně, jako by se bál, že mu zmizí.

"Lesní bůh mi řekl, oč jsi žádal. Věz můj milý, že od našeho prvního setkání tě miluji, ale já nemohu do lidského světa. Mé místo je tady. Jsem dcerou Matky Země. Pokud bychom měli být spolu, musel by ses stát jedním z nás. Ale už by pro tebe nebylo cesty zpět. Ztratil bys vše lidské," řekla tiše.

Zříct se všeho lidského jen aby byl s ní? Bez váhání souhlasil. Obětoval by všechno, jen aby se mohl navěky dívat do těch nádherných očí.

A tak zasáhl lesní bůh i Matka Země a z lidského mladíka se stal bílý jelen. ~