Měděná brožka na ozdobu svetru, kabelky, čepice nebo klobouku velká jen 7x7 cm, s maličkým brožovým můstkem /cca 2 cm/.  Jelen, sob, jak chcete... Pro jednu moji kamarádku dokonce známý los Emil. 

Každopádně starší o pěkných pár tisíciletí-nebo alespoň jeho předloha. 

Výrobek byl vytvořen jako soutěžní pro klub Růžový panter znovu na stopě na téma Umění pravěku . Zde je článek v MAG-u, kde se můžete podívat na všechny naše práce práce. 

Lehce odborný pokec na téma: 

Jeskynní a jiné pravěké malby jsou známé po celém světě. Od Sibiře po Namíbii, od jižní Ameriky po Austrálii. Jsou různého věku, počínaje  78 tisíci lety až po ty naše z Mladečských jeskyní a z Moravského krasu zpřed 6500 let. Těžko dnes říct, kdo je namaloval. Archeologové s oblibou označují taková místa za svatyně  vyhrazenén šamanům a obřadům před lovem,  ale co, když to byla jen stylová výzdoba obýváku a autorem bylo  nadané dítě, nemající co na práci v dlouhých zimních měsících? Jakou asi mluvili řečí? Rozhodně to nebyly jednoslabičné zvuky. Možná znali posunkovou řeč nebo něco jako hvízdavý jazyk silbo.  Odívali se do košešin zvířat, ale možná i do oděvů spletených z travin. Zdobili se šperky z vrtaných kostí, mušliček nebo  a oblázků, nástroje si vyráběli často z velmi tvrdých materiálů, dokonce i z křišťálu. Některé suroviny  záměrně těžili a obchodovali s nimi.  V Landeku u Ostravy využívali uhlí na otop a vyřezali si z hematitu landeckou venuši.  První známý hlubinný důl v českých zemích nebyl ani  na zlato, ani na stříbro, ale na kvarcit.  Pazourky z polského dolu Krzemionki putovaly po celé Evropě. Některé kamenné nástroje sloužily až do vynálezu laseru, například obsidiánové nože na jemné oční operace. A to nebylo všechno. Na ženy, které by jejich protějšky vtáhly za vlasy do ponuré jeskyně, aby  do úmoru žvýkaly kůže, zapomeňte. Pralidé byli vůči sobě soucitní. Uměli se postarat o nemocné, zraněné, stárnoucí i hendikepované.Na jejich kostrách se našla zhojená zranění, jaká by dnešní člověk nepřežil.  Svým mtrvým dávali na rozloučenou květiny a dárky. V hrobech se necházela červená hlinka terra rossa, pravděpodobně posvátné barvivo. A milovali umění. Malovali tím, co nacházeli ve svém okolí, uhlíky  a různobarevnými hlinkami.  Znali dokonce i make-up a možná i tetování nebo barvení vlasů. A co všechno o nich  ještě nevíme? Jedno víme. V mnohém byli jako my.