Obrázek vytvořený na papíře kombinovanou technikou (akvarel, anilinky, pastelky, bílá tempera, 180x160 mm.

K odběru v obyčejné papírové paspartě. Vzhledem k použití anilinových barev je potřeba zasklít sklem s UV fitrem.

Varování ministra zdravotnictví: průvodní slovo je velmi dlouhé a velmi osobní :-)

V době, kdy film Hair vznikl, mi bylo 19 let, studovala jsem výtvarnou školu a řešila velmi vzdáleně podobnou situaci jako Claude Bukowski – prostě vykulená buranka z přísné rodiny přišla mezi rozevlátou mládež vesměs z uměleckých rodin. Na rozdíl od Bukowského jsem neuměla zkrotit splašeného koně, mohla jsem jen oslňovat na výtvarce nevídanými znalostmi matematiky a jazyků. Přesto mě mladí umělci vzali mezi sebe.

Dál je podobnost ještě vzdálenější – k útěku z kasáren by mě nikdo nepřemluvil, protože i chození za školu mi po třech letech strávených na učňáku za pultem přišlo stejně nepřístojné jako divoký tanec na stole americké smetánky. Mé plamenné přednášky o tom, že si spolužáci neváží toho, že mohou studovat, si někteří nejspíš pamatují dodnes :-)

Film jsem viděla brzy po jeho natočení. Muzikály (intelektuálové prominou – kromě Noci na Karlštejně :-) mě nebavily nikdy, hippies mě svou bezcílností a destrukcí štvali, hudba se mi až na pár písniček moc nelíbila, ale záběr, jak obrovská letadla polykají zástupy vojáků, mi utkvěl napořád stejně jako okouzlující George Berger, který obětoval vlasy i život.

Malování mi tentokrát zoufale nešlo a zažila jsem při něm hodně nepříjemných pocitů. Třeba, že člověk (nebo jen já?) léty usilovné práce za „prachy“ ztrácí onu „hippie“ spontaneitu, radost a hravost... že jsem vlastně nejvíc ze všeho ten poslušný kluk (jasněže holka :-) z Oklahomy, který/á celý život plní povinnosti, a když si má jen tak hrát (malovat), najednou moc neví, jak.

I když v mém případě by „útěk z kasáren“ sešněrovanosti ničí život nestál... Už jsem o něm psala jednou v blogu, takže nezbývá než to pořád zkoušet a přetahovat a čmárat a najít u malování tu chvíli „tady a teď“ bez přemýšlení o výsledku. Kazit papíry, nejet na první dobrou... Protože nápad přišel okamžitě, jen provedení mu dost ustřihlo křídla.

Snad příště bude lehčí téma a větší odvaz :-)

Písničku, podle níž je obrázek pojmenován, si můžete poslechnout tady.

Výrobek vznikl v rámci meziklubového klání MaŘeNa, na ročníkové téma Mařena Film Fest 2017.
V tomto kole tvoříme na téma filmu Miloše Formana „Hair“ (Vlasy).
Soutěžím za klub MaŘeNA má ráda foto, malbu a grafiku.
V tomto Flerboxu najdete všechny naše soutěžní výrobky.
Náš semifinálový hlasovací blog vyjde 2. 2.

Finálový blog