K. H. Mácha, Viktor Dyk, S. K. Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic jsou osobnosti známé ze školních učebnic. Vedle nich vystupují i pozapomenutí muži - Jakub Seifert, Arthur Breisky, či J. L. Turnovský. Za jejich učesanými životopisy se skrývají zajímavé profesní i lidské osudy a samozřejmě také ženy. Ani v předchozích dvou stoletích se totiž nevyplácelo vymykat se průměru - a právě o tom nejvíce hovoří jednotlivé příběhy.
Ukázka:
Martina Bittnerová: Zapomenuté osudy
Vojtěch Náprstek
17. 4. 1826 – 1. 9. 1894
Vojta Náprstek je v paměti veřejnosti zachován jako mecenáš a sběratel. Toto zjednodušení neodpovídá všemu, co tento muž, vlastním jménem Adalbert Fingerhut, za svůj život stihl vykonat. Rozdával se a pracoval pro druhé, sám však neměl ani vlastní děti, ani možnost vychutnat si pozdní manželské štěstí. Služba společnosti ho po návratu z Ameriky připravila o soukromí.
Na druhou stranu nelze říci, že by se v mládí choval konvenčně, naopak by si v lecčems nezadal s Karlem Hynkem Máchou. Kdyby se narodil o pár let dříve, možná by spolu „lezli za holkami“ stejně jako Mácha s přítelem Trojanem. Děvčata ale k mládí patří, a proto nesmíme nad eskapádami význačných mužů pokrytecky ohrnovat nos.
Jistě se však v té době nenašlo mnoho vzdělaných mladíků, kteří by si mohli do deníku po Vojtově vzoru poznamenat: „Vojtěše, kolikpak děvčat teď líbáš?... Emilii, Johannu, Mínu, Viktorii, někdy Gabrielu, Luisu.“
Z rozjařeného studenta, obklopeného hroznem dychtivých krasavic, přitom vyrostl člověk pevných zásad, kterého můžeme označit za největší českou „feministku“ devatenáctého století. Dokázal totiž své myšlenky převést v činy, čímž se navěky zapsal do dějin emancipačního hnutí.
Základ Vojtova přesvědčení se nalézá v dětství. Přišel na svět do movité rodiny, jíž vládla pevnou rukou maminka Anna, proslulá pražská podporovatelka chudých. Ta si se 34
svým druhým manželem Antonínem Fingerhutem koupila dům U Halánků, kde provozovala pivovar, hostinec a vinopalnu. V době sňatku měla již děti z prvního šťastného manželství s Janem Novákem. Toto manželství však ukončila Novákova předčasná smrt. Osud Novákových potomků lze považovat za velmi smutný, nejdéle žijící Antonín skonal v pouhých šestadvaceti letech.
Anna porodila Fingerhutovi syny Ferdinanda a Adalberta – Vojtěcha. Jenomže Antonín bohužel nečekaně zemřel a ona proto svým potomkům našla učitele Jana Krämera, aby je vychovávala také mužská ruka.
O Vojtovi se traduje, že si své německé příjmení nechal počeštit z čistě vlasteneckých pohnutek. Důvod je však trochu kuriózní. Otec Antonín pocházel z rodiny, kde všichni kromě něj nosili příjmení Náprstek. Ale při Anto-nínově křtu se farář při zápisu do matriky chtěl zalíbit na vyšších místech a milého kojence Toníčka úředně změnil na Antona Fingerhuta.
Anna se proto v den svatby stala paní Fingerhutovou, nikoliv Náprstkovou. Od svých vrstevnic se lišila tím, že se naučila postarat se sama o sebe. Byla jednou z významných a úspěšných podnikatelek své doby a začátky měla neuvěřitelně těžké. Sloužila v rodině svého lakomého a krutého strýce, který jí nic neodpustil. Právě tyto otřesné zážitky formovaly její povahu. Vyrostla z ní tvrdá, hluboce věřící dívka. Nikdy se nevzdávala a dřela do úmoru. Něhy a pochopení se proto oba chlapci dočkali spíše od její bezdětné sestry Barbory, provdané Serafínové, která se jim s láskou věnovala. 35
Nicméně jen díky matčiným penězům mohl Vojtěch rozvíjet dál své záliby. Zůstávala alfou a omegou jeho bytí. Přesto s ní vedl spory a cítil se v její přítomnosti nesmírně svázaný. Ačkoliv ji ctil a obdivoval, prahnul po svobodě a volnosti.
Tuto volnost si dopřával ve vztahu k dívkám. Vzhledem k majetku a sympatiím, jež v nich vzbuzoval, neměl o ctitelky nouzi. Pár z nich dokonce soukromě vyučoval. Studoval totiž na věhlasném Akademickém gymnáziu, kde učil Josef Jungmann...