...ať chceme, či nechceme, ať s úmyslem, či náhodou, pěšky, nebo s pomocí - cestujeme...Každá cesta v nás pak zanechá svou stopu a nezáleží, jak byla dlouhá. Stopy v sobě ukládáme, abychom se k nim mohli vracet - vracet se do svých přístavů klidných vod...
S klubem KRESLÍME jsme se vydali na návštěvu našich přístavů během letního putování...
Cestuji rád a zvláště směrem na jih, kde má mé srdce nespočet přístavů, které se stále rozrůstají...
Následující reportáží vás zavedu třeba na vodní hladinu lipenské přehrady, v okolí Temelína zahlédneme panorama Šumavy, navštívíme skvostné město Klatovy, či porovnáme kouzlo rozpadajících se renesančních sgrafit na hradě Zvíkov a těch, co se postupně obnovují na romantickém zámku Žinkovy...
Jana, sekretářka Chvalinova
1. Hradec Králové: Nález rukopisů v Mistrově kumbálu (neboli Mistrově přijímací síni)
2. Hradec Králové: Kolébka na savý papír v Mistrově soukromém budoiru
3. Městec: Kaplička nedaleko Mistrova rodného domu
3. Třtěnice: Dveře do Ottovny (neboli básnírny, hudebny, výtvarny, myslovny, trucovny) v Mistrově letním pensionu
4. Josefov: Cestou k Mistrovu letnímu bytu a magacínu pro muzicírování (aneb Neminout obchod použitými potravinami z filmu Postel)
"Výlet do osobního mikrokosmu"
Plachetnice kotvící v přístavu je v bezpečí před bouřemi a nástrahami oceánu. Bohužel to však není účel, pro který byla stvořena...
K obrazu vznikla i báseň
Cestou ke stromové víle
Cesta se klikatí
vedená sluncem
a pramenem snů
víly kdež spanilé
pod stromem spí
jdu cestou
a sním
Obraz je vystavený i k prodeji: https://www.fler.cz/zbozi/obraz-cestou-ke-stromove-vile-6598129
Na sklonku léta, v době kdy se začal o slovo hlásit podzim, který svým barevným listím a dešťovými krůpějemi sytil den,avšak ještě stále dával vyniknout teplým slunečným paprskům, jsem si uvedomila, že se naskytla poslední možná chvíle, kdy načerpat energii na blížící se chladné dny. Příroda Beskyd, do kterých jsem vyrazila, byla ideálním místem k odpočinku i ke vnímání místních krás. A naštěstí jsem zde zjistila, že i po tom nejchmurnějším dešti se mohou rozzářit barvy - vybarvila se duha.
"Nedostala jsem se o prázdnincáh daleko. Vlastně jen kolem domku, ale i to stačilo abych si všimla jedné podivné věci. Vždy když zapršelo, a obzvláště při letní bouřce, objevila se v zatáčce u plotu z vlněného plechu louže. (pri01) Když byla bouřka obzvláště vydatná, tak louže zakryla cestu z rozbitých panelů, pobořila plot a slila se s nedalekým Labem."
Takhle to u nás občas vypadá nebo tak nějak podobně.
...tak posílám svůj drobný příspěvek ... mne vítr zavál do dětství, k babičce, která vždycky zasedla celé zápraží, k dědovi, který ve stodole vymýšlel kulišárny, na zahrádku se slaměnkami a na místo, na kterém se vždycky našlo nějaké to kotě k mazlení :).
Obrázek vznikl u moře v Řecku, pro moji malou dcerku, která chtěla vidět piráty (a v okolí se jak na potvoru žádní nevyskytovali). Kapitán se jmenuje pan Poklička dříve to byl slavný pekař, kterému došla sůl a tak se vydal k moři, kde se mu zalíbila kariéra piráta... To je zkrácená verze příběhu, který jsem jí k tomu vyprávěla....
obrázek pro radost...
...jelikož jsem byla celý rok v Praze a vůbec jsem nevycestovala, tak jsem se zamyslela.
Opravdu "Přístavy mého srdce " jsou všude tam, kde je
láska (kamarádská, rodinná, milenecká) - pohoda a porozumění...
Kdo doplul až sem, jistě již sám hledá v srdci ty své přístavy a vzpomíná, kam všude jej vítr při cestování zavál. Toril přiložila ještě jedno tématické dílko...
Ploutev Orleánu
V přístavu má plachetnice
sbírá síly na cestu
nechci tady čekat více
sama proti pěti stům
Moje oči barvy
Z které zebe
Opět hledí
Do mlčícího nebe
Vím, že za čas
Který je jinak značen
Zavolá zas hlas
Za kterým půjdu mračnem
I proti tisícům
Vždyť sama nebudu
Již se vojsko opět sbírá
Ta válka trvá jak samotný svět
Ale já vím, že vrátím se zpět!
Teď však musím zvednout kotvu,
bezpečným břehům sbohem dát
odplouvám a připlouvám…
Jednou? Stokrát! Tisickrát!!!
Válka ve mně samotné
Mé srdce proti tisícům myšlenek!
Ač jedno, jediné, dobře mi radí,
rozum je pirát, co brzy mne zradí,
kormidlo zkřivené ranami děl,
kompas, jehož střelka ukazuje do pekel
Podle zrádných myšlenek nejspíš nikam nedopluji
vidím hnáty zkřížené, šavlí na mně ukazují
Nedopluji nikam, když se budu stále vracet
ve spleti mých myšlenek, v chaluhách pádlo neustále ztrácet
Ač vodu nabíráš, v boku pár děr,
plachetnice moje milá, musíš držet jeden směr!
Toril a Rado 27.4.2010
...za klub KRESLÍME připravil hrohlik...
...kresba v záhlaví je Stralsund 22.8.1960 - dědictví po dědovi, ale autora jsem zatím nerozluštil...
