veronica eve: Tvoříme

Ještě před rokem bylo všechno jinak. Byla jsem obyčejná ženská mezi čtyřicítkou a padesátkou, čerstvě bez práce, samoživtelka s dvěma dětmi na krku. Dospívajícími dětmi, abych byla přesná. Barče bude čtrnáct,...

Stojím na peronu vesnického nádraží, v kapse žmoulám lístek a přede mnou příslib nového života. Mám uvěřit, že se něco změnilo? Nevím. A vlastně se mi nad tím nechce ani přemýšlet Máma mi dala na cestu velkou...

povídka byla napsaná členkami klubu Klíčení- Máte-li fantazii, spoustu dobrých nápadů a chuť psát, přijďte mezi nás! Město jakoby vymřelo. Stěhovaví ptáci se prostřídali s dovolenkující lidskou populací. Koukat ven...

Na začátku byla sada karet Tarot snů od Cira Marchettiho...ne, úplně na začátku byla kniha C.G. Junga, kterou jsem dostala za úkol sehnat pro syna kvůli referátu-nikde ji neměli, až v jednom zašitém knihkupectví v Olomouci....

To místo jí nepřipomínalo nic, co by znala. Neměla představu kde, jak a proč se tam octla a zda bdí, nebo sní... Všechno jiskřilo a přitom jakoby přes mlhu neviděla přesné obrysy. "To musí být stromy" napadlo ji, i když...

Letošní povodeň se nám tentokrát nevyhnula. Tím, že si vesnice proti proudu, zaplavené při minulých povodních, vytvořily protipovodňové valy, voda se rozlila jinde. Máme štěstí, naše Horní Víska stojí na malém...

Povídka vzniklá společným psaním v klubu Klíčení. Chcete-li se přidat k tvorbě příběhu, vstupte do klubu. Holky seděly na schodech před kinem uprostřed léta a klábosily. Hlasitě, bez zábran a plny smíchu. Kolemjdoucí...