Olej na MDF desce

42x60cm tl. 1,2cm, rám pouze namalovaný přes okraj

    O generálu Laudonovi je povšechně známo pouze to, že jede skrz vesnici a má bílou čepici. Tak se to zpívá ve známé odrhovačce. No, že někdy projížděl skrz nějaké vesnice je pochopitelné a vcelku logické. Pokoušel jsem se spíš zjistit, jak by měla vypadat ta bílá čepice, co měl mít, ale nebylo to tak lehké, neboť i některé pluky tehdejší rakouskouherské armády měly sice bílé, nebo téměř bílé uniformy, ale čepice měly vždycky tmavé. Bílé čepice mohli mít pouze důstojníci, ale nikoliv ti nejvyšší. Generál Laudon, pokud jsem zjistil, nosil tmavý třírohý klobouk.

     Existuje i varianta písničky, kde se zpívá, že má nikoliv bílou, ale novou čepici. To sice zní smysluplněji, ale pouze zdánlivě. To, že má někdo novou čepici poznáme většinou podle toho, že mu na ní ještě vlaje cenovka, nebo na ní má nálepku s čárovým kódem. Jinak to poznáme spíš jen tak, že ten, koho vídáme dnes a denně vymění starou papachu za nějakou zbrusu novou. To ale u generála, kterého v naší vesnici vidíme poprvé, nepoznáme. Snad jedině kdyby měl celý svůj šat opravdu hodně ošuntělý a sešlý a čepice by zářila novotou… V případě generála je to ale asi pěkná blbost.

     Nakonec jsem to vyřešil tím, že jsem se nepokoušel namalovat skutečného generála Laudona, ale ztvárnil jsem toho písničkového. Podle svého. I s tou bílou čepicí. Písnička totiž snese všechno. Například i to, že by vojenskou patrolu v té době mohla vést ženská. A ještě ke všemu taková, jaká je zmiňována v písni. No, ti umírnění a seriózní většinou zpívají, že je okatá, nebo copatá, ti rozvernější ji pak vidí jako šilhavou, šmatlavou, nebo červenomodrožlutopuntíkovanou a nejrozvernější jsou ti, o kterých ti první prohlašují, že jsou vulgární a přisprostlí. Tyto nejrozvernější příklady zde ale nebudu raději uvádět, neboť nevím, do které skupiny patříte vy.

    Ernst Gideon von Laudon (1717–1790) byl ve skutečnosti jedním z nejúspěšnějších generálů našich zemí. Tedy jestli Rakousko-Uhersko můžeme počítat jako naše země. Proslavil se v bojích proti Turkům a zejména v sedmileté válce proti Prusku. Důležité ale je, že se zúčastnil. Generálové se totiž dělí na ty, kteří se zúčastnili nějaké války, či bitvy a na ty kteří nikoliv. Nezáleží na tom, kdo zvítězil. Spíš je důležité, jak hrozný to byl masakr a kolik tisíců bylo při něm pobito a zmrzačeno. Jen to vám totiž zajistí nehynoucí slávu.

     Generál, který se nikdy ničeho nezúčastnil, je jako sportovec, který se celý život připravuje na závod a pak nikdy nezávodí. Jako celoživotní pekař, který se dokonale naučí péct chleba, ale žádný pak neupeče, krejčí, který umí šít šaty, ale žádné nakonec neušije, nebo kominík, který v životě nevymetl žádný komín. Proto se valná většina generálů snaží, aby aspoň nějaká ta bitva byla. Aspoň nějaká ta malinkatá válčička. Z toho důvodu také po sametové revoluci vláda České republiky rozhodla, že ministrem obrany nesmí být generál, ale nejlépe nějaký civil. Protože, co kdyby…

     I tak máme generálů požehnaně. Máme jich něco přes 400. Ovšem armáda jich má v aktivní službě „jen“ 40, ve výslužbě nebo v nadnárodních strukturách (NATO) je jich zhruba 250, zbytek jsou policisté, hasiči, celníci, dozorčí a strážní služba. A taky tajné služby, ale to nikde neříkejte, to je tajné.

     Ale ještě k Laudonovi. Z dob jeho válčení proti Prusům pochází také kletba „himllaudon“ (himmel Laudon = nebesa, Laudon!), kterou pronášeli pruští vojáci, když jim Laudon neustále dával na frak. Podobně vzniklo také později zasakrování „panebožeotřísal“ které pronášel náš velitel roty, kdykoliv jsem udělal u jednotky nějaký průšvih. Než se to ale stačilo vžít a zlidovět, odešel jsem do civilu v hodnosti svobodníka, tedy ne jako generál. Proto jsem se taky nepokoušel vyvolat žádný válečný konflikt. Místo toho jsem vyrobil stovky kusů nábytku ve firmě Dřevospoj, nakopal stovky vozů uhlí v Rosických uhelných dolech, prodal a nechal položit stovky čtverečních metrů parket v podnikové prodejně Apia a navrhl a nechal vyrobit stovky bytových interiérů u Petra Maxe a v Anupu. Takže… zúčastnil jsem se.